Jako poněkud cynické gesto lze hodnotit změnu postoje společnosti BXR Zdeňka Bakaly k prodeji bytů v ostravském regionu. Když horníci měli poměrně jistou práci a mohli si brát úvěry nebo se vydat z úspor, finančník Bakala odmítal byty prodat.
Pomiňme skutečnost, že asi žádná banka nepůjčí lidem z regionu, kde se očekávají silné sociální problémy. A kdo z lidí si troufne vydat úspory, když mu hrozí neurčité období bez příjmu? Přesto by mnozí lidé mohli tuto nabídku využít v naději, že přeci investují do svého. Opravdu investují do svého?
Důležitá je skutečnost, že vlastník bytů RPG zatížil i tyto byty úvěrem deseti miliard, z nichž značná část šla na výplatu dividend právě vlastníkům mateřské BXR. Tyto peníze mohly zachránit doly nebo mohly pomoci restrukturalizaci společností a regionu. Ale to bychom od investorů čekali moc, to není jejich starost. To jim nevyčítám. Důležitější je, že se propuštěným horníkům může stát, že si za „výhodnou cenu“ koupí byt zatížený v poměrné části mnoha milionovými úvěry, které pak RPG nebude moci splatit, a lidé budou muset své byty zaplatit podruhé.
Nebyl by to první ani poslední případ, kdy najednou projevené „dobré úmysly“ dláždí cestu do neštěstí lidí, kteří nemají možnost prověřit si složité pozadí velkých finančních operací.
V tomto okamžiku by měl zasáhnout stát. Sociální politika státu by měla chránit lidi právě v tuto chvíli. Lidé se léta snaží přesvědčit finanční skupiny, aby jim byty prodaly. V radosti, že konečně budou mít svůj byt, svůj hrad, můžou přehlédnout nebezpečí, že o svůj dům a tím i o peníze můžou přijít.
(Kratší verze textu vyšla na serveru parlamentnilisty.cz)
