Moc se mi líbil blog pana Ziegrela o přispění katolické církve k záchraně českého jazyka v době národního obrození. Pochopitelně přispěchala rudá jízda a anticírkevní agitátorka, aby se pustili do debaty.
Bohužel, se díky své neznalosti faktů, a za pomoci lži a manipulaci pokusili zavést debatu jinam. K rekatolizaci. Ta se pochopitelně odehrála asi sto až dvě stě let dříve, než národní obrození, které vrcholilo v devatenáctém století. Leč to jim nijak nevadilo. Ale budiž, co mohu čekat od levicové skvadry, opět jen lež, podvod a manipulaci a neznalost.
Pan Ziegler uvedl celkem jasná fakta, rozhodně ne ironii, jak se pokoušel uvést jeden antiimperialista. Mohl by mu už někdo prozradit, že VUML fakt není vrchol vzdělání, ani knihy soudruha Grebeníčka, nejsou studnou pravdivých informací. Pokud je kniha soudruha Grebeníčka psaná bolševickým jazykem je docela možné, že je to jediné, co jsou schopni chápat. Ale budu optimista, třeba ještě není nic ztraceno.
Pokud je pro ně složité číst renomované historiky, jako byl, Josef Pekař, Josef Šusta, František Kutnar, a další, doporučil bych jim třeba beletristy Jindřicha Šimona Baara, „Chodská trilogie" Terezu Novákovou, „Jan Jílek, Jiří Šmatlán,” K.V Raise, a jeho: „ Zapadlí vlastenci, Jiráska tak jen trochu, například „ F.L.Věk” a „U nás,” to by mohli zvládnout.
Ti výše vyjmenovaní autoři nejsou jediní, co se zabývali obrozením, ale na začátek, na pár let má rudá jízda, co dělat. Ujišťuji, všichni ti autoři psali čtivě, sice rozvláčně, ale na druhou stranu srozumitelně. Takže, tenhle druh vědomostí by mohli mentálně zvládnout. Až zvládnou beletrii, mohou přejít k vyšší formě vědomostí a ne jen kopírovat z Wikipedie.
A až přečtou nějakého toho renomovaného historika, co má trochu kvalitnější vzdělání, než měl jako historik soudruh Grebeníček, pak možná budou schopni rozlišit dobu rekatolizace, konec třicetileté války a třeba kvas devatenáctého století, kdy se český národ zcela emancipoval, a v první polovině dvacátého století se jasně zařadil mezi nejvyspělejší národy světa. Tedy, vydržela mu ta emancipace do příchodu sovětských kámošů soudruha Grebeníčka staršího, co by obdivovatelů zaostalého sovětského zřízení. Od kterých se ten český národ měl učit.
Pak se to nějak zvrtlo. Buď byli českoslovenští komunisté mimořádně tupí, takže se nic nenaučili, nebo sovětští učitelé nadmíru zaostalí a neschopní. Možná obojí a to jim vydrželo soudruhům dodnes. Ta tupost. A ty výsledky se dostavily. Jen ne takové, jaké čekali.
Jen je divné, že po sedmdesáti letech budování nejlepšího společenského řádu, se obě země ocitly v totálním debaklu. Československo k tomu potřebovalo čtyřicet let.
Čtyřicet let, kdy se z jedné nejrozvinutější země světa stala země rozvojová. Takový to byl sukces. Toho mohou dosáhnout jen pravověrní komunisté, co věří v ideje marxismu-leninismu. Vědeckého filozofického systému, jak se strašně rádi chlubili.
Někdy mám pocit, že jediné, co se jim povedlo a vydrželo, bylo vycpání mumie Lenina. Po církvi, zbyly krásné kulturní památky, obrazy, sochy, muzika a co si pamatuji, než to opravdu zdevastovali, tak s tím i komunisté jako kulturním dědictvím chlubili. Co zbylo po komunistech? Hezkého?
Ale to až později, když jistili, že bez kapitalistického Západu existovat nemůžou, tak sháněli valuty, kde se dalo a za co se dalo. Pak se pokusili opravit co křičelo zdevastované nejvíc.
Takže literaturu bychom měli, Rudou jízdu a anticírkevní agitátorku také. Tedy se můžeme zabývat filozofií a uměním, ale to až příště. Dnes by toho na ně mohlo být hodně a nestačili by všechno pobrat. Jo jo.
...tak v domě piety baví se proletáři...
