Čas od času se někdo z chlastu zblázní. Pokud má ještě ve zvyku kombinovat chlast s drogami, jde ten proces o něco rychleji a snadněji.
Většina lidí má dojem, že se jich to netýká. Což je skoro pravda. Ale nikdo nikdy neví, koho se ten „zázrak změny vědomí” dotkne. Což je vlastně docela blbý. A vlastně i krásný. Nakonec je to podobné celému životu. Žijeme každý po svém a nikdy nevíme, komu ta svíčka kdy dohoří. Žijeme vlastně v blahém bezvědomí.
Ono blahé bezvědomí nás udržuje v naději do poslední chvíle, že my to nebudeme, bude to někdo jiný. Dost často nám tohle zjištění vydrží dost dlouho, ovšem, než na nás přijde řada. S koncem života, či s tou výše zmíněnou alkoholickou, či toxickou psychózou, jak se učeně tomu zbláznění z chlastu, či drog říká.
Dnes ráno mi napřed jedna klientka oznámila, že má nemocné děti, tedy nepřijde, naštěstí byla tak slušná, že mi tu zprávu neposlala někdy v pět ráno, pak mi volala právě další klientka, že se jí zřejmě muž z toho chlastu a fetování, v poslední době měl několik málo recidiv, asi zbláznil. Cituji její slova“„ Je divný a nechce mluvit s nikým jiným, než s vámi.” A popsala mi příznaky. Mínil jsem, že by spíš byl vhodný psychiatr. Ale prý jen se mnou. Tak uvidíme. Stejně ho nasměruji jinam.
Jo, život není peříčko. A jeden si nemůže ani říci s tou slečnou: „Život není peříčko, ale pořádný péro, to je život.” Tady se to nehodí. Dámy jistě prominou. Docela slušný člověk. Jen ten chlast a fet.
To už tak bývá, pijeme, fetujeme, pak dostaneme ten nápad, že přestaneme, což je bohulibý nápad, abychom zjistili, že jsme se střízliví z toho vysazení zbláznili. Ale zas, když se toho ujme doktor s lékárnou za zády, většinou to dobře dopadne. Dostaneme se z toho.
Tohle se týká většinou alkoholiků. Jak probíhá delirium, lze najít na Wikipedii, zde je odkaz ze života. Pomalá sebedestrukce
Jasně většina čtenářů si řekne: „Tohle se mě fakt netýká.” A já řeknu: „Takových, co se jich to netýkalo jsem viděl tolik, že bych s nimi zahradil Labe.” No nic, nebudu čtenáře strašit víc než je nutné. Takový krásný den a takhle „hezky“ začíná. Jeden nikdy neví, co ho ten den potká. Vlastně jediná jistota na tom světě je , že vše je nejisté.
Na druhou stranu si říkám, že informace by mohla aspoň někomu ukázat, kde je a on s tím něco udělá. To za napsání článku stojí. Kdyby jen jeden. Úplně stačí. Nerad píši takové aktivační články, leč mám pocit, že někdy musím. Tak, dám si studenou osvěžující si sprchu, mám v lednici vinnou klobásu, tedy osmahnu a posnídám, k ní čaj černý jako duše a budu očekávat věci příští. Jestli s důvěrou, se teprve uvidí. A pak někdo řekne: „Chlast=slast“. Jo jo.
Jedna z oblíbených písní našich pacientů při ranní komunitě.
