Tak mi říkej a budu tát

Dočetl jsem se, že paní Jermanová, hejtmanka středočeského kraje má jako, mimo jiné, bonus, služební auto, které smí využívat i její manžel.

Je krásné, že paní hejtmanka má podobně jako já, asi tabulkový plat. Netušil jsem, že k tabulkovému platu je možné mít ještě bonusy pro manžela. Budu se muset jít zeptat na ředitelství nemocnice, zda by mi nemohli, přeci jen už mám svůj věk, dát k dispozici auto se šoférem. S tím , že by ho mohla řídit má láska. A použít na cesty za svou prací. Přeci, jen ona stará Felicie už není ono.

Ale obávám se, že nedostanu nic. Na bonusy nemám nárok. Ach ano, já zapomněl, také mám bonus. Stravenky. A ty mohu utratit za kohokoliv. Na co já si vlastně stěžuji? Tabulkový plat, plus příjem z jiné činnosti, daněný, a ještě mohu paní hejtmance přispět na její bonus. A ona může rozmazlovat svého milovaného manžela. Vlastně podpora rodiny. Život je prostě krásný, když člověk domyslí souvislosti.

Celý život chci být prospěšný a zde mám takovou nádhernou příležitost. Manžel paní hejtmanky může rychle stříhat své zákazníky. Já mu vydělat sice nedám, neboť mám nestříhané vlasy do půli zad. A jak z ní slogan: „Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás.” Tedy mezi honoraci. Ale mohu, jak už jsem uvedl výše, přispět k jeho rodinnému štěstí. A on si s paní hejtmankou může zazpívat: štěstí, tak mi říkej a budu tát... Až samým štěstím u nich opakovaně nastane splynutí duší i těla.

Chápu, že já se svým povoláním, nemohu ani na chvíli konkurovat paní hejtmance a jejímu manželovi. Ona má na starosti celý kraj. Já jen pár lidí, co jsou vlastně už na kraji společnosti a já se pokouším ve spolupráci s jinými z nich vykřesat trochu chuti do života a pan manžel má na starosti účesy krásných dam. To je přeci odpovědnost.

Jo Škoda Superb. To je auto, hodno prince manžela. Koneckonců, včera mě v něm vezl jeden klient, měl stejnou cestu k domovu, takže vím o jeho pohodlíl. Jenže  klient je soukromník, auto si koupil  zřejmě  za nakradedené peníze, ten  samý parazit, jako já, co ten stát okrádá na daních a zabraňuje tak našim milovaným státním úředníkům takové bonusy. Jsme tedy skutečně málo laskaví na své služebnictvo.

Oni nám slouží v potu tváře, do roztrhání těla a v mediích, tedy jen některých, mocně záludných, by jim nepřáli ani trochu radosti a pohodlí. Dokonce o papalášských zvycích píši. Ne, určitě ne, nemá paní hejtmanka papalášské zvyky. Sice jsem ji nevolil, a zřejmě ani volit nebudu, ale takové pomluvy v médiích. Styďte se vy novináři. Na takové dámě, nitku suchou nenecháte. Jo jo.