Díval jsem se včera večer po dlouhé době na americký film, co původně měl být drama, leč mi přišel jako tragikomedie. Film se jmenoval: „Scent of a Woman.” Neboli: „Vůně ženy.”
Sice jsem dostal z nějakého, mě neznámého důvodu doporučení od „Děda Vševěda.” jinak kolegy blogera Jiroudka, abych se podíval na Historii.cs, leč nějak jsem neměl potřebu se vzdělávat a spokojil jsem se s výše uvedeným remakem o několik let staršího italského filmu se stejnojmenným českým názvem. Dočetl jsem se, že ten italský je lepší než americký remake. No, uvidíme, najdu, stáhnu, shlédnu. Al Pacino byl v tom remaku hodně dobrý.
Takže jsem nedal na D.V. Jiroudka a po fotbalu, který mě docela bavil, protože sice vyhrálo horší mužstvo, jak všichni komentující pravili, ale bylo to vítězství mužstva, kterému fandím, to jest AC Sparta, jsem koukal na výše zmíněný film. Měl jsem chuť se bavit. D.V Jiroudek to se mnou určitě myslí dobře. Nabádá mne abych nezanedbával svou mysl a zabýval se jen hodnotnými díly. Žádnými pšouky. Podobá se mé tchyni. Ta také četla jen kvalitní literaturu. Na rozdíl ode mne, co četl i rodokasy.
Nakonec, zatoužím-li po kompletním shlédnutí toho díla, jistě ho najdu na internetovém vysílání České televize. Tam se dají dohledat tyhle věci. Občas tam zajdu a něco zajímavého shlédnu. Dnes už člověk může nejen na ČT, ale i jiných televizích shlédnou pořady, co se už vysílaly.
Něco z toho jsem myslím viděl, ne asi všechno, chápu D.V Jiroudka, že se snaží zlepšit mou vzdělanostní úroveň, abych dosáhl jeho diskusní výšky. To mi půjde dost těžko. Neumím se vyjadřovat tak květnatě a složitě. Holt nejsem ten správný intelektuál. Mluvím jazykem prostým.
„Scent of a Voman,” byl sice takový americký, povinně optimistický, ale nějak mi ten optimismus nevadil. Nebylo ho zas až tolik. I ten blahosklonný policajt byl nějak v rámci lidskosti uvěřitelný. Pochopitelně i ta lehká nadsázka při řízení Ferrari slepcem, byla pro mne docela únosná.
Já většinou libovolná umělecká díla nehodnotím ve smyslu: Dobrý, špatný, ale vyjadřuji se o nich v rámci asertivní kritiky: Líbí, nelíbí, zaujal, nezaujal. Nejsem arbitr krásy a umění, ani soudce dobrého či špatného. Co se mi hodně líbilo a asi nejsem sám, ta scéna s Donnou, kdy s ní tančí a jak jsem si všiml, ještě byla ta scéna taková nekorektní v tom, kdy Michael, chtěl za Donnu platit a ona se ani proti tomu neohradila. Taková příjemná antifeministická scéna.
Taky jsem tak „zkažený,” že za dámu v restauraci platím. Pokud je asertivní a trvá na svém, pak ji nechám jejímu finančnímu osudu, ale nějak mi to nesedí. I když jak jsem zjistil, ty chudší jsou ještě nezkažené. Tak jsem vytvořil další ze svých „pšouků,” jak blogy nazývá kolega D.V Jiroudek a jdu se věnovat nějaké zábavě.
Třeba si číst, a doufat, že Bohemka odpoledne trochu potrápí sešívanou partu. I když, asi naděje na výhru není dost velká. Jenže naděje jak známo umírá poslední. A včera to taky s tím Libercem pro Spartu dlouho nevypadalo dobře. Zahrádku nemám, stromky neprořezávám. I kdybych měl, nic bych na zahrádce nedělal, protože mě zahradničení nikdy nebavilo. Jo jo.
Sice notoricky známé, leč krásné.
