...posečkej lásko má okamžik, vždyť svět je veliký otazník... Tyhle slova z písničky „Otázky”od Olympicu, si čas od času zpívám. Nemaje na mysli žádnou extra lásku.
Zpívám si jen tak v údivu nad tím otazníkem světa. Na všechno to, co se ve světě děje, jak nic není stabilní, nic jisté události se hrnou proudem a nedbají na lidi, kteří se jen diví.
Také se občas divím. Už méně, než kdysi. Přeci jen zkušenosti mi říkají, že je jen málo možného. Tedy spíš bych řekl, že je je málo toho nemožného, co se může odehrát. Měl jsem klienta, který se mě přišel zeptat, jak je možné, že bezdomovci jsou na tom jak jsou. Diskutovali jsme na tohle téma. Skutečně si stojím za tím, že mimo těch bezdomovců, co mají psychiatrickou diagnosu, všichni ostatní se udržují v té bezmoci bezdomovectví.
Pochopitelně, kdybych nepracoval se závislými,netroufl bych si něco takového tvrdit. Jsem si jistý, že cesta z té beznaděje, kterou trpí ti lidé, vede. Je trpká, těžká, bolestná, ale existuje. Stejně jako existuje cesta ze závislosti do svobody a existence svobodného člověka, který se nedal chytit do pasti „krysího závodu.”
Pracuji hodně, ale umím odpočívat. Mám rád dostatek, ale nehodlám se pro zbytečné věci, které nepotřebuji přepínat. Jestli hledám v něčem smysl, tak v tom, být prospěšný sobě i druhým a nenechat si namluvit, že musím žít podle něčích představ. Nemusím!
Pobavil mě, ale opravdu pobavil jeden klient, když vyprávěl truchlivou historku o tom, jak pozval kamaráda ze Švýcarska a těšil se jak si spolu poklábosí, užijí ty dva dny, na které přijel. Dozvěděla se to jeho švagrová a domluvila si s tím kamarádem a ženou klienta, že půjdou na víno. A jen tak mimochodem oznámila klientovi, že on s nimi nepůjde, neb on přeci víno nesmí a tak prostě bude doma.
Poslouchal jsem tu historku a jen se zeptal. „Ona ho chce sbalit?” Jen vydechl a řekl: „Teď jste u mne stoupl o několik stupňů výše. Chce.” Trochu jsme probrali, co ho namíchlo, přišel na to, že nejvíc, že mu jen tak oznámila švagrová, že je vlastně handicapovaný a tedy bude doma a ona si s jeho ženou, co je současně její sestra s jeho kámošem bude užívat. Inu, některé švagrové fakt nemají soucit.
Můj klient se považoval za nesmírného vola, který nechápe, o co švagrové vlastně šlo a musel jsem mu to objasnit já. Vysvětlil jsem mu, že vždy muži jsou za ženami v jistých věcech zhruba asi o pět metrů zásadně pozadu, a pokud nejsou, je lepší takové vědomosti skrývat. Protože většina žen se bojí, že jim ten chlap uvidí až do žaludku. Což rozhodně není v jejich ženském zájmu. Mají nás raději za naivy.
Vůbec tento týden je nabitý událostmi, které se vynořují a ozvláštňují můj jinak jednotvárný život. V sobotu 20.6 v 18 hodin máme premiéru hry „Týpek a Jolana.” Herci už dostávají trému, pomalu je přechází ten humor, který měli ještě v sobotu, kdy jsem je upozornil, že je skvělé že se docela baví při zkoušce, ale znalost textu vázne. Tudíž jsme v neděli a v úterý pilovali.
Někteří se kasali, jak text umí, ale pak přišel okamžik pravdy, kdy za bdělé kontroly, se ukázalo, že tak horká ona znalost zas až nebude. V úterý pod nátlakem se situace trochu, zlepšila. Doufám, že doma pilují. Nakonec, já budu schovaný a když to nedopadne, viníky snadno a rychle najdu. Viník se najít vždy musí. :-)
Ale jinak se těším na dovolenou, v neděli si půjdu doplnit výstroj a výzbroj na cestu. Abych když už toho zas tolik neujdu, aspoň sem trochu lépe vypadal. Jo jo.
