Plavali, plavali, děvčata plakaly, že už nepoplavou
Snědl jsem biftek, zalehl do postele s „Život na
Mississippi” a tak díky vzpomínkám Marka Twaina, jsem se aspoň trochu
vrátil do doby před dvaceti šesti lety, kdy jsem naposled na Terminálu v Děčíně s
lodním pytlem přešel lanštek a podobě jako Mark Twain jsem vzpomínal na svá učednická léta, napřed coby lodník, pak loďmistr na zadokoláku, a nebo motoráku. Tedy Zadokolesový motorový remorker. Případně motorová nákladní. Na první cestu na takzvaném kanáláku, jinak na voru, pod číslem 633, kde byl kormidelník Pepa Fryštyk a udělal jsem
první cestu. Do Magdeburku s uhlím, potom sůl z Frohse. Učil jsem se lodnické řemeslo, jako každé učení ze začátku těžké, pak se časem stalo samozřejmostí.
Byl jsem mladý, byl jsem jako vítr, měl jsem pocit, že tomu tak bude
pořád. Naučil jsem se odkrývat, zakrývat člun při nakládce, vykládce, hrozná
dřina, všechno ručně, tahat drát, fírovat (ocelové vlečné lano, pokud jsme
jeli jako druhá délka. Aby se nepřetrhlo. A tahat kotvy z vody, občas i
ručně, když nešel motorek, což bylo poměrně často na člunu. Házet kotvy,
splétat a natírat deck, neboli kryt, ochozy, nástavby. Bylo toho hodně, co lodník musel
umět, musel mít sílu, být pozorný, aby si nepřivodil úraz.
K tomu se učit znát řeku, plavební dráhu, přívozy, mosty, plavatky, páky.
Točit kormidlem, protože jsme se střídali u kormidla po dvou hodinách,
naučit se vařit, nakupovat, aspoň trochu německy, nabírat vodu ajmrem, tedy
kýblem, abych mohl spláchnout palubu, nebo záchod, případně osajfovat loď,
tedy ji umýt. Když se nakládal kaolín a nešla pumpa, pak každý člen posádky
nabral, spláchnul asi tři tisíce kýblů. Odrhnul šruprem kryt a palubu, to
vše tak během tří hodin. Jinak nás nepustili se špinavou lodí přes hranice.
Když fungovaly jak motorky na vindách, tedy kotevním vrátku a motorová
pumpa, měl jsem pocit, že život na člunu je havaj. Kotvy tahal motor, hadicí jsme myli. Skoro havaj. Prohlídky a
šacunky na hranicích samozřejmostí, dále větší v Kumloznu, na tehdejší
východo-západoněmecké hranici. Případně na cestě do Brunšviku, neboli
Braunschweig. Po Mitteland kanálu. Občas do Polska, Štětína, nebo Lubecku.
Je už to dávno a dávno, vlečná plavba je mrtvá, ČSPL sice existuje, ale
celkem bezvýznamná firma. Plavci jezdí po Evropě, pokud ještě jezdí a jsou
naživu a pracují, nebo sedí doma a koukají na Labe. Na Labi se nic neděje.
Poznával jsem různé Gerty, Karin, Kristin, jednu Glorii, atd atd. Byly
mladé, ochotné, pořád ještě v Německu, hlavně v tom východním, tehdy holky byly
povolné s kladným přístupem k sexu. Nejen k socialistické vlasti. Psali se různé posudky, kamarádi, co byli velitelé plavidel je museli psát, občas někdo práskal, nebyli jsme
všichni komunisté, jezdily s námi i manželky s dětmi. Plavba byla trohu
jiná, než třeba zahraniční obchod.
Pochopitelně, občas nějaký uvědomělý soudruh, neprokázal svou uvědomělost
a oddanost ke straně a vládě a vzal čápa. Jak říkal můj kamarád Zdeněk
Čížek. To pak byl rachot, ale časem se vše uklidnilo, dokonce jezdili i
chlapci, kterým zdrhl bratr. U těch se mezi námi předpokládalo, že zpívají
na těch správných místech a dávali jsme si pozor. Osmdesátá léta v tomhle
malinko byla už volnější.
Bylo zajímavé po roce 1989 si o sobě přečíst posudky a občas jsem se
divil, co na mě napsali ti, kteří byli mými „kamarády.” Pak už
přestali být kamarády. Na druhou stranu, rád vzpomínám. Patnáct let je
patnáct let, kus života. Můj táta byl plavec, vyhodili ho za chlast, já byl
plavec, odešel jsem sám i když tehdy se ještě v tom roce 1991 zdálo, že by
to mohlo jít.
Ale už jsem nechtěl stát na komandu, koukat do tmy, mlhy, čekat v
přístavu na nakládku, vykládku, sednout si k obědu a najednou,
„schiffer frohlen!” Což znamenalo, posuň se pod jeřáb, nebo
udělej místo jiné lodi. Pořád někam chvátat. Už mě nebavilo dělat
kormidelníka na člunu, dřít se ve čtyřiceti jako ve dvaceti pěti.
Prostě jsem přešel lávku, pár dní koukal smutně, když jsem šel v Děčíně
přes most, co kde jede, co houká, kam se točí, koho bere na forajt, neboli
přípřež. Smutek přešel, zůstaly vzpomínky na stání při malé vodě někde v
přístavu ve Východním Německu, nebo i zimu v Hamburku. i Tam i tam jsem stál
nejednou. Sice z toho byly peníze, ale děti rostly, vídal jsem je málo,
nikdy jsem nebyl za patnáct let na Vánoce doma.
Byla to taková romantika, jakou jsem asi měl projít, měl jsem toulavé
boty, život jsem vlastně protoulal, hlavně první polovinu života. Stejně
jako Mark Twain jsem zjistil, že hledám jiný smysl, že je hezké se podívat
pěšky podle Labe, z Prahy do Magdeburku, jako v roce 2014 po cyklistické
stezce, ale Německo, co jsem znal je pryč, to nové už je jiné. Tak to bývá.
Udělal jsem si výlet, kouknul, zavzpomínal a víc už vidět nemusím.
Mnozí kolegové tam strávili celý svůj pracovní život. Nic jiného neuměli,
ani umět nechtěli, když nebyli na cestě, seděli v Děčína na Poště v ouplavu,
nebo grilu v Atlantiku, případně u Mostu, nebo v baru v Grandu. Seděli,
jezdili, lámali šreky, trhali kotvy, sedali na kopec, dělali díry do dna, nebo se
chlubili jak se z toho dostali.
Rozváděli se, ženy jim byly nevěrné, našly jinou, ta jim občas také byla
nevěrná, někteří zařídili dva tři byty pro někoho jiného aby pak šli s tím
loďákem, se kterým přišly z cesty domů a občas tam nic nenašli. Ani žárovky v
lampě v předsíni, plus vyšroubované vypínače a zásuvky. I to byl plavecký
život. Jak říkal strojník Petr Ježek, se kterým jsem jezdil na MN 7310.
„Dvakrát, třikrát se šífr rozvede, zařídí dvě tři domácnosti a život
má za sebou. Jo jo.
Plavali plavci malou vodičku,
plavali plavci malou vodou.
Plavali, plavali, děvčata plakaly,
že už nepoplavou...
Jan Jílek
Supi, co se vznášejí nad námi
Čas od času se objeví lidé, kteří mají tendenci druhým lidem mluvit do života, poskytovat rady, o něž nejsou žádáni a pokud ti, na které se obracejí, je neposlouchají, mají tendenci jim vyhrožovat skoro pekelnými tresty.
Jan Jílek
Nedám a nedám si poradit
Měl bych jít nakoupit, neb jsem zjistil, že mi dochází lněné semínko, které jsem včera, když jsem dělal nákup, zapomněl koupit. Na koho bych to tak svedl?
Jan Jílek
Frajeři návody nepoužívají
Nechal jsem si poradit od klienta a koupil jsem si odšťavňovač. Drahý, celých 13 020 Kč mne stál. Ta dvacka navíc byla za dobírku. Prý je to nejlepší odšťavňovač za rok 2017.
Jan Jílek
Sny starého chlapa
Probudil jsem se včas. Uvařil čaj, nechal jsem volně myšlenky plynout aby mi jen tak probleskla hlavou jedna písnička, co zpívá František Segrado, pod názvem: „Strážce plamene.”
Jan Jílek
Jen co si zasloužím
Občas se pobavím při sledování diskusí pod blogy, které se zabývají třeba televizními programy. V době, kdy se nikdo nemusí dívat na televizi, může shlédnout libovolný film, téma, které ho zajímá, kdekoliv jinde mimo televizi.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x