7.ledna jsem chtěl vyrazit do práce. Včas a bez otálení. Jenže, člověk míní, Pán Bůh mění. Nemohl jsem najít peněženku. V ní všechny doklady, asi 12 000 Kč v hotovosti.
Většinou tolik peněz nenosím, ale dostal jsem platbu za dvě skupiny v hotovosti a nedal je hned na účet.
Hledal jsem, ke sv.Antonínovi, co pomáhá nalézt ztracené věci, víru a mnohé další, se modlil. Modlil a nenašel. Zřejmě jsem se nemodlil dost soustředěně a nebo jsem byl rozčílený. 12 000 a doklady člověk neztrácí každý den.
Nakonec jsem zavolal do blázince, že dorazím, ale později. Zablokoval karty na účtech, zkontroloval, zda si někdo za mé nenakoupil a vyrazil s propadlým pasem na úřad. Tam mi sice vystavili náhradní doklad, leč jsem musel ještě jednou, neboť mě nenapadlo si vzít rodný list. Dorazil jsem do blázince, postěžoval kolegyním a věnoval se práci.
Kupodivu jsem se odpoutal od té smůly, skupina jak odpoledne, tak dvě večer proběhly jak měly. Zařídil jsem si během dvou dní, co jsem potřeboval, lítačku, kartičku zdravotního pojištění i ten nový pas a občanku. Tedy, ještě na ně čekám. Prý se do konce měsíce dočkám, povídal ten chlapec na úřadu.
Dnes ráno jsem usoudil, že vezmu barefooty, kabát, co visel tři týdny pověšený přes židli v ložnici. Byla na Barrandově zima. Tedy jsem se zimně oblékl a skoro zimně obul. Barefooty, nejsou zimní obuv.
Vezmu kabát, sáhnu, jak mám ve zvyku do kapsy, neb se mi zdál na jedné straně těžší a vytáhl „ztracenou” peněženku. Prohlédl jsem tehdy a ještě o den později všechno, jen ten kabát ne. Úplně jsem zapomněl, že jsem ho měl ten pátek, co jsem nakupoval, v bio prodejně naposled platil, kde jsem naposled vyndal peněženku, na sobě.
Jo, tomu se říká tedy zapomnětlivost. Normálně chodím bos, oblečený do různých hadrů v Sanu Babu koupených, takže se mne občas děvčata ptají, jestli jsem se vrátil z Himálají a bos chodím, protože se chci dostat tím pádem do nebe. Tedy ony tvrdí, což je omyl, za bosé nohy se do nebe nechodí.
No, do nebe se dostat chci, do toho svýho, kde mě nebudou bolet kolena a večer tělo, když urazím po nebeských pláních a horách svých 40 km denně, vždy najdu pěkné místo na táboření a lesní víly mi přijdou zatančit a nějaká se do mne zamiluje. Pochybuji, že bych se v tom svém nebi potkal se svými bývalými láskami. Ty budou zcela určitě v jiném nebi. Pokud budou v nebi.
Takže, peníze mám, karty zablokované jsem odblokoval. Na kartu mám čas, jsem konzervativní, raději platím v hotovosti. Nakonec mimo mne nikdo nemusí vědět za co utrácím. Co je komu do toho? Kartu mám jen pro sichr, kdyby hotovost došla.
A jaké z toho plyne poučení? Žádné, prostě jsem se jen nepodíval někam, co jsem měl na očích a zapomněl jsem že jsem kabát měl na sobě. Tak už se to v tom lidském životě stává. jsme lidé, máme chyby, a pokud se nenecháme vmanipulovat do úsilí o dokonalost, žije se nám celkem dobře. Tedy mě alespoň určitě. Jo jo.
Tak chystal jsem se uložit blog, když cvakla SMS, že si mám vyzvednout občanku. Takže ten chlapec nekecal. Do konce měsíce povídal.
