Miluj mě, miluj mě

Jen tak jsem si přemýšlel o tom, co jím, kolik jím, co piji a co bych měl jíst a pít. Jestli mám pít kafe, či nikoliv. A abych byl chytřejší,, hledal jsem něco o prospěšnosti kafe. Tedy, jak říkají intoši, kávy.

Pochopitelně už jsem toho vyzkoušel moc a moc. Makrobiotiku, ketonovou dietu, paleo-dietu, jedl jsem vegetariánsky a jiné podobné záležitosti. Ale abych se vrátil k tomu kafi. Už jsem zachytil různé názory, a nejvíc se mi líbily ty, které podporují prospěšnost kafe.
Například tenhle.

Dr.Slimáková tady celkem erudovaně a srozumitelně vysvětluje výhody kafe. Trvá ono video čtyři minuty a myslím, že stojí za to ho shlédnout a poslechnout. Píši a poslouchám její další přednášku, trochu delší, hovoří zde i o epigenetice. Co je epigenetika.  Moc se mi líbí, jak dr.Slimáková říká, „kdybychom měli dát na rozdílné výživové názory, jíme jen ty obaly od potravin….Takže jezte potraviny, nikoliv živiny.” Mluví o základních potravinách. To zas tady:

Mám rád ledacos, a byly doby, kdy jsem věřil, že pokud budu jíst tak či tak, zdraví mne nemine. No ono mne celkem neminulo, (klepu na zuby.) Ale asi to nebylo jen tím stravováním, možná že skutečně platí, že žádná základní potravina není jed. Asi není, včetně masa. Jak jsem se dozvěděl, tloustneme a ubližujeme si průmyslově upravenými potravinami. Což jím minimálně. Dost ovoce, zeleniny a masa, rýže, obiloviny. Atd.

Jo, dost mne ta přednáška povzbudila, na duši udělala klid. Já jsem experimentoval s ledasčím, všechny své experimenty jsem zatím přežil, bez nějakého extra poškození. Asi tím, že jsem se nenechal vmanévrovat do nějakého pocitu viny, když jsem něco snědl, co jsem jako neměl,, třeba dort a ne jeden. Hříchem to nazývají a nahlas,  a tedy chybně,  říkají děvčata, co chtějí shodit ty krásné tvary, o které se jeden neomačká, ony nechrastí a jsou příjemné na omak, že zhřešily. Pochopitelně, ty co mají těch pár asi tak třicet až padesát kg nad limit, tak ty už zas až tak sexy nejsou. Uznávám. tedy pro většinu mužů. Ty, se možná dopouštějí hříchu proti pátému přikázání, které zní: „Nezabiješ!“ Ani sebe, ani druhého. Zabíjejí se přežíráním.  Rozdíl v tom skutku zabíjení, tak moc nedělá. Stejně jako s láskou. Milujeme stejně sebe, jako ty druhé. Pak jsme v rovnováze.

Z mého hlediska děvčata hřeší, když o ty krásné tvary díky strachu, jak se jeví druhým lidem a zda odpovídají požadavkům mody,  přijdou, a některé se stanou anorektičkami,  či bulimičkami, nebo mají k tomu náběh. Jdou a skoro chrastí. Nebo toho hodně snědí a pak blejou, protože mají pocit viny. Těm se říká bulimičky. Je ta choroba složitější, terapeuti se děsně nadřou, ale většinu se podaří zachránit. Některé ovšem z vypětím všech sil. Jak jejich, tak terapeutického týmu.  Sice vědomí hříchu člověka ochrání před malérem, tedy většinou, ale u jídla, které je jednoduché, nijak složité a dobře, se ono jídlo za hřích nepočítá. Alkohol, kouření a drogy do dobrých věcí nepočítám. To považuji za hřích na svém těle a mysli. Kdo zneužívá, pak pokud brzo neumře, musí dělat pokání. Většinou v blázinci.

Vědomí, že jím dobře a chutně, je základem dobrého zdraví. Většina lidí instinktivně zjišťuje, když se brání všem těm doporučením, že věda, není vždy věda a pokud nám chutná, prožijeme si jídlo, pak se nám vede dobře. Maso, zelenina, ovoce, tím člověk nic nezkazí. Občas obiloviny. Zrovna jsem si umlel žito na kaši. Dal hrozinky, zalil vodou a ráno přidám olivový olej, na pánvi  přivedu do varu, míchám, míchám, zhoustne a jídlo je to náramné.

Dobré jídlo, dobrá modlitba, přiměřený pohyb, trénování mozku za pomoci učení , nám dá dost velkou pravděpodobnost, že umřeme zdraví. Což je moje přání. Zdravý, při síle a patřičné sešlosti a opotřebovanosti. Jako když pračka, co do včerejška fungovala a najednou nefunguje. A už nejde opravit. Má svoje za sebou.

A my říkáme. „Jak je to možný, vždyt ještě včera to šlo. Mám už tu pračku třicet let. No když má člověk osmdesát, devadesát let tělo, tak má nárok na jistou opotřebovanost. Ale jde možná o to, jak ho opotřebováváme. Podobně jako tu pračku. Také když s ní slušně zacházíme, slouží dlouho, spolehlivě a pak koupíme novou. Bohužel, rozdíl mezi tělem a pračkou je v tom, že nové tělo, zatím nekoupíme. Jo jo.

A protože jak říká apoštol: …a kdybych víru měl, že bych hory přenášel, lásku bych neměl,  nic nejsem!  Jen měď zvučící a zvon vyzvánějící…   Tak na závěr, neco o lásce:
Slyšíš mé modlení
miluj mě, miluj mě
na prach se proměním
zachraň mě, zachraň mě
V míru, ne v souboji
ať je mi do pláče…