Jak tak zjišťuji, některá slova se začínají používat zvláštní způsobem. Třeba slovo „korektní.” Jak jsem si ověřil a tušil, slovo korektní pochází z latiny, převzala a upravila ho angličtina.
V latině znamená „corrigere = opravovat, napravovat.” V angličtině „correct = správný, bezchybný, be correct = mít pravdu.” V češtině „korektní = má význam dbající zásad, správný, přesný, poctivý.” Atd. Nějak se rozmohlo, že slovo korektní = zbytečně úzkostný, málo věrohodný, podezřívavý.”
Chápu, že mnozí chtějí tím slovem říci, PRAVDĚPODOBNĚ PODOTÝKÁM, že když je někdo zbytečně, nadmíru korektní, zřejmě mluví o své úzkosti, se kterou se potýká, aby se nikoho, ničím nedotkl. Úzkost s korektností nemá co do činění. Například: Říci někomu černoch, je z hlediska těch „korektně se vyjadřujících = uzkostných," urážka. Použít slovo pavilon, třeba v psychiatrické léčebně, je už, podle těch úzkostných, nekorektní, tedy nesprávné, urážející atd. Úzkost není sice diagnóza, ale velká úzkost může diagnozu vyvolat.
Mám tedy problém s tím, co chtějí lidé sdělit. V terapii, ale nejen v terapii, mám rád, když se lidé vyjadřují přesně. Tak aby bylo jasné, o čem se mluví. Jen z toho důvodu, aby si lidi rozuměli. Takže, pokud mi klient říká, že něco, někoho považuje za nekorektního, pak se zeptám co má přesně na mysli. Něco špatného, nebo něco ve smyslu, že popisuje situaci jako pro sebe přijatelnou?
Teď je zase móda se vyjadřovat k seriálu Most. Prý není korektní, což může znamenat, že není přesný v popisu situace, skutečností, nebo také, že se někomu líbí jazyk, kdy se nezastírá realita. Popisuje se se "nekorektně", jak tomu skutečně je. Jenže pokud se nezastírá realita, pak je onen děj korektní. Nemusí být hezký, leč přesto korektní. Tedy správný, přesný, poctivý. Jak říkám, je dobré, když se lidé domluví, co mají přesně na mysli. Scholastici to aspoň tak dělali, když diskutovali.
Nemluvil pak každý o něčem jiném. Protože jak se zdá, někdy se používá jeden pojem, ale v různém významu. Pochopitelně, někdo řekne: „Vždyť je jasné, o čem se mluví.” Bohužel, věk a terapeutické zkušenosti mne poučily, že jen málokdy je jasné o čem se mluví. No, naštěstí se na ten seriál nemusím dívat, ale mohu díky němu přemýšlet o tom, co lidé chtějí slovem "korektní, nekorektní" říci.
Potíž je v tom, že když se začnou používat tyto slova, jak se ukazuje, dochází k nedorozumění. Každý, jak se zdá si pod slovem korektnost představuje něco jiného. Pravděpodobně, každý v souvislosti s tím slovem má jiný pocit, jinou emoci. Jak už jsem řekl, jsou mnozí, co mají strach, úzkost, pokud se nevyjádří ze svého hlediska korektně. Pravděpodobně korektně podle něčích představ.
Ano chápu, že ti, kterým se říkalo Cikáni, se cítí dotčeni. Oni sami si říkají Romové. Jsem ochotný říkat lidem tím jménem, označením jakým se mi představí. Představí-li se mi někdo jménem „Vladimír,” pak žiji v představě, že ho mám oslovovat Vladimír. Což mě přijde korektní. Já sám osobně nemám rád, když mě někdo oslovuje Honzo. Jsem Jan a necítím potřebu se dát oslovovat jinak. Nemám potřebu kohokoliv potřebu přesvědčovat, že Cikáni a Honzové je označení, či pojmenování, jež existuje odjakživa.
Tedy, použije-li někdo slova „zbytečně korektní,” mám tendenci rozumět, že říká zbytečně správný. Přemýšlím, kdy je správnost zbytečná? Pokud chce někdo říci, že se jedná o úzkostlivé pojmenování, aby se někdo necítil zle, které zde chybí, pak je pro mne tento výraz srozumitelnější. Jasně, každému může být jedno, jestli mu rozumím, či nikoliv. Tedy pokud má zájem aby abych měl pocit, že se mi jeho sdělování zamlouvá. má ten zájem, pak musí mluvit srozumitelně. Nemluví-li srozumitelně, dochází víc než často k nedorozumění.
Z nedorozumění pramení fatální situace. A pak se hledá viník. Každý ho snadno najde v tom druhém. Jo jo.
