Ještě je sv.Jana Křtitele, mám svátek a dostal jsem k svátku Brexit a klobouk. Vlastně ne klobouk, ale tropickou přilbu. Má láska mi chtěla koupit slamák, šel jsem s ní tedy, abych si vybral.
Slamák jsem zavrhl v okamžiku, kdy jsem ji uviděl. Krásnou, tuhou, nastavitelnou. Už se těším, jak v ní vyrazím do světa. Pěšky, nikoliv do tropů, ale do Jablunkova. Bude tam svatba. Mé nejstarší dcery. Doufám, že přes Brexit budu moci bez potíží jet do Londýna na podzim. Navštívit dalšího vnuka. Ale co? Byl jsem v Británii, když jsme nebyli v EU, tak snad se tam dostanu, i když Británie nebude v EU.
Pochopitelně nikdo neví, co bude s těmi, co tam podobně jako má dcera roky žijí, pracují a nejsou Britové. Ale myslím, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří, a nakonec všechno bude jinak, jen nikdo vlastně neví jak.
Počkáme, uvidíme. Na druhou stranu, mám Brity rád a docela je chápu. Vždycky byli sami pro sebe, sice dnes nemají impérium, co nad ním slunce nezapadá a Royal Navy nevládne nad vlnami, ale jsou to Britové. Poradí si. Stejně jako si poradíme my bez nich v Unii.
Dovolená se blíží, uvidíme, kam a jak dojdu. Pořád mě ještě trochu trápí kotník, na bolavá kolena jsem zvyklý, tak ještě letos to zkusím. Vyrazím do prérie. Kam dojdu, tam dojdu. Mám jen dilema, jestli mám nést ruksak, nebo ho táhnout na vozíku. Loni jsem vozík neměl, šlo to, předloni měl a také to šlo. Fakt je, že s vozíkem je o něco víc starostí než se samotným ruksakem.
Už pomalu se přeorientovávám na lenošení. Jak mohu, nedělám nic, jen co musím. Ve středu jsem si udělal ležící den. Měl jsem sice dvě skupiny večer, ale přes den jsem ležel v posteli, četl, pil kafe a má láska mi donesla i stravu do postele. Jo, tomu se říká: Umění stárnout a zařídit si život. Fakt je, že jsme se v té posteli váleli oba. Já o něco více.
Zítra také toho moc nehodlám dělat. Pouze si koupit morenová trika, prý sají pot, nasátá potem nesmrdí a člověk je může na sobě mít i déle, než jeden den. Na pěší cestě je takové triko skvělé. Poradil mi to Jiří Hanausek. Tak mu budu věřit.
Ještě se vrátím k Brexitu. Byly doby, kdy jsem hlasoval pro vstup do Unie. Dnes bych už nehlasoval. Nebo bych alespoň více váhal. Moc se mi nezdá ta politika úředníků z Bruselu. Pochopitelně, jednotný trh, volný pohyb osob, nebo bezcelní prostor a jiné podobné výhody, lze domluvit i bez federalistického státu.
Takže Britům fandím, nedivím se jim a doufám, že zdravý rozum zvítězí. Na všech stranách. Nejhorší je, když si jinak slušní lidé začnou při rozchodu dělat zbytečné naschvály. Jak v manželství, nebo při opouštění Unie. Jo jo.
