Jen tak mezi řečí

Dočítám knihu, kterou jsem dostal k narozeninám. Otevřel jsem ji hned jak odešli hosté a v podstatě jsem ji nedal z ruky až do přečtení. Jedná se o knihu Radkina a Františka Honzákových: „Čas psychopatů.”

Radkin Honzák píše čtivě, zasvěceně a s humorem. Jeho bratr František zřejmě dodal tu historickou část, která je také velmi zajímavá. S pár psychopaty jsem se v životě setkal, většinou s těmi více méně zlými a skutečně, jediné, co může nejrozumnějšího v takovém případě udělat, je co nejrychleji se vzdálit. Nic jiného nemá smysl.

Po dlouhé době mě přišli navštívit vnuci. Elenka s Vojtou. Pochopitelně v doprovodu rodičů, zatím jsou ještě malí, aby za dědou jezdili sami, ale když Pán Bůh dá, třeba se dočkám. Odpoledne to bylo skutečně hezké. K zábavě měly malířský stojan a psa Pulla.

Překvapilo mne jejich výtvarné nadání. Hlavně u Vojty. Zřejmě budeme muset spolu vyrazit na kurs kreslení pravou hemisférou, aby ho ve škole nezkazili.

No a já si zopakuji jak správně kreslit, co vidím, nikoliv co si myslím, že tak vypadá. Betty Edwards má v tomhle směru velkou zásluhu na rozvoji kreslení tímto způsobem. Naučil jsem se kreslit i já.

Je stejně bezva, že je možné se naučit něco, o čem si člověk myslel, že mu není dáno, že nemá dost talentu. A ono je nakonec celá věda v tom, že jde jen o to, jak se dívá a co vidí. Co vidí, ruka nakreslí. No a jak jsem včera zjistil, Vojta kreslí, co vidí. Udělalo mi to radost.

Advent v plném proudu, takže se tak více stahuji do sebe, přeci jen, je potřeba se trochu uvolnit, nastartovat nové síly ke zvládnutí některých potíží, co se v poslední době vynořily. Inu, nejsem už žádný mladík a je dobré využít každý den. Těším se, že budu mít příští týden celý volný. Žádnou skupinu, žádné klienty. Četba, shlédnu některé filmy s biblickou tématikou. Baví mne víc, než ty stupidní, věčně se opakující pohádky o blbých čertech a chytrých holkách a klucích.

Ono podceňování toho zla se ukazuje jako projev velké pýchy. A na začátku každého problému jsou dva hříchy. Pýcha a sobectví. A jak říká svatý apoštol Petr:
Bratři buďte bdělí, váš protivník Ďábel obchází kolem jako lev řvoucí a hledá koho by sežral. Postavte se proti němu silou své víry. A ty Pane, smiluj se nad námi.

Pýcha člověka je nezměrná. A jak je občas vidět, díky tomu je nezměrné i jeho utrpení. Do kterého se dostává bez Božího přičinění, jen díky vlastní pýše a sobectví. Vždycky když slyším, jak si někdo stěžuje, že kdyby byl nějaký Bůh, tak by tohle nemohl dopustit. Inu, člověk má svobodnou vůli a rozum, aby věděl a byl schopen rozeznat, co mu škodí a co mu prospívá. Bůh dopouští, ale nepokouší. Na pokoušení a následky z toho plynoucí, stačí jeden každý sám. Ďábel existuje, jen je v jiné podobě, než ho malují a nebo filmují. 

Psychopati se snaží změnit svět kolem sebe. Narážejí, protože nemají strach z následků a čím větší následky, tím větší jejich úsilí změnit svět a lidi kolem sebe. Jenže, nikdy nepochopí, co občas pochopí ti, kteří psychopaty nejsou.
Změníš-li sám sebe, nemusíš už nikoho kolem sebe měnit. Jo jo.