Před dnešním sportem, který se skládal napřed z posilování na TRX,
pak chůze a běhu Prokopským údolím jsem si založil další příliš dlouhé
tepláky. Divím se, že mě to už nenapadlo dříve. Kdysi dávno, coby
učedník jsem si spravoval montérky izolačkou a teď jsem dumal, která z
mých známých má šicí stroj a chuť mi ty troje dobré tepláky ve kterých
mohu mezi slušné lidi, mi je zkrátí. Nakonec jsem si uvědomil, že mám v
šuplíku botníku izolepu, kterou na cestách používám jako opravný
prostředek, plus náplast na odřeniny a puchýře. Vzal jsem čisté vyprané
tepláky, obrátil je naruby, odhadem založil, přelepil a hotovo. Jen sem
si dal pozor abych je navlékl na sebe tak aby nebylo vidět mé dílo.
Jo, u práce se musí myslet. Jak je vidět, izolepa i šicí stroj nahradí. V Prokopském údolí byl klid, zřejmě už je na výletníky, co se hodlají kochat na slunci příliš pod mrakem a chladno. Ačkoliv bylo kolem asi čtyř stupňů Celsia. Šlo se a běželo hezky. Sice sem tam někdo na procházce byl, ale proti minulé neděli lidí bylo tak třetinu méně. Trochu foukal vítr, ze začátku mi mírně prochládaly ruce, nohy ne. Protože nohy, jak jdou, tak se i bosé prohřívají. Ale i pak si ruce zvykly. Lepším se lepším se. Do kopce jsem chytil druhý dech, už jsem tak nefuněl a těch osm km v hodině, pokud krokoměr, co jsem dostal nekecal jsem udržel.
Pořád si se zálibou čtu v Talebovi a jeho Antifragilitě. Napadají mě přitom myšlenky, že by se z nich bolševici a multikulturalisti asi opupínkovali. Jo, jak někdo řekne, že lidem se má nechat svobodná volba, aby si zařídili život jak chtějí, okamžitě se najdou humanisti a intoši, co nemohou přenést přes srdce, že prostý člověk by měl přijít o jejich společenské teorie, které se takzvaně musí falzifikovat, aby se ukázalo, že obstojí v proudu dní a životě. Místo toho, aby se použila fenomenologie a vyjevilo se co se skutečného, praktického děje a jeví a tím pádem se teprve potom tvoří teorie. Které vlastně jen popisují skutečnost. Ve fyzice, to je prý jediná oblast, kde se dají napřed vytvořit teorie a pak je ověřovat. Jinak nikde, říká Taleb. Myslím, že se nemýlí.
Už dávno jsem si v psychoterapii všiml, že mnohé psychologické a psychoterapeutické teorie vyjadřují spíše přání a představě teoretizujících. aby jejich teorie odpovídaly skutečnosti, než že by ty teorie vyjadřovaly skutečnost. No, to je ovšem problém těch teoretiků, kteří pracně vytvářejí prognózy, předpovědi chování, aby nakonec zjistili, že jejich akademické znalosti nemají celkem žádnou výpovědní hodnotu. Jak říká má kolegyně Veronika. „Než se držet teorie, lepší použít rozum.”
Proto ji mám rád. Jedna z mála psycholožek u které má našinec pocit, že s ní může normálně mluvit, aniž by měl pocit, že mu během řeči stanovuje diagnosu. Jak mají mnozí rádoby psychoanalytičky ve zvyku. Čímž mě za mlada, dokud jsem je bral vážně, nasíraly. Přečtou Freuda a už vědí, jak to je. jen se občas zapomenou podívat, jak to opravdu je.
Pokud člověk používá fenomenologii, tak se dívá, co se jeví, co se ukazuje, pak se ptá, co je za tím? A pak se snaží rozumět těm skrytým motivům a důvodům pro to či ono lidské chování. Tohle se mi třeba líbilo na daseianalýze. Nebo transakční analýze, plus gestalt terapii. Pracuje se s fakty a pocity. Pocit je vždy ta pravda, na pocit si člověk může vsadit. Tam se nikdy nezmýlí. Když mi někdo řekne: „Zuřím.” Věřím mu jeho zuření, dokonce mu věřím, že k tomu má důvod, jen se snažím mu rozumět a pochopit co je to za důvod? A když pochopím, sdělím, zjistím, že i on pochopí. Nemusím používat nějaké složité modely, prostě jen rozumím.
Intoši se domnívají, že prostý, průměrně inteligentní člověk, potřebuje jejich složité modely uvažování o světě k přežití. Bláhovci, on se ten prosťáček docela obejde bez jejich teorií, protože on se dnes a denně učí nové a nové věci, které mu zaručují přežití. Třeba ono použití izolepy. Ano, fyzikální a matematické teorie potřebují lidi, kteří dokáží uvažovat v těch abstraktních teoretických modelech, ale jinak, co s běžného života týče, není nad praxi, která plodí další a další zkušenosti a rozšiřuje poznání. Potřebujeme matematiky a fyziky, ale nepotřebujeme k životu lidi, co mají pocit, že vědí, jak by měl svět vypadat a jak by se měl člověk chovat. Jak se ukazuje, tak hlavně ne podle jejich představ. Jinak se dostane do neštěstí.
Naši předkové stavěli katedrály v takové kvalitě a s takovou rychlostí, že se to zdá až neuvěřitelné s jak prostými metodami tyhle stavby tvořili. Žádné zvláštní matematické výpočty svých gotických kleneb nepoužívaly, přesto ty katedrály k nebi ční dodnes. Jen se člověku tají dech, když i v nich stojí a podívá se vzhůru. Ale když mi genderová, bezdětná znalkyně, začne vykládat o tom, jak vychovávat děti, co děti potřebují a co ne, případně bezdětná psycholožka radí jak ty děti vychovávat, pak se musí jeden nad jejím expertním stavem pousmát. Jo, pokud mi ženská, co má dvě tři děti vypráví své zkušenosti z výchovou těch dětí, pozorně poslouchám, protože většinou ví o čem mluví.
Inu, dost věříme expertům, místo toho, abychom věřili vlastnímu rozumu, vlastím zkušenostem, zkušenostem lidí, co prošli zkouškami, které je zformovaly a ukázali jim ty zkoušky jejich limity a jejich možnosti. Ekonomičtí experti nám prorokují, aby s nakonec ukázalo, že jejich proroctví má stejnou hodnotu jako proroctví slepého mládence. A experti na výchovu, co doporučují střídavou péči, místo toho by zajistily při rozvodu to, že dítě má jeden domov, ale oba rodiče, se kterými se může stýkat, což je v zájmu toho dítěte především, vyhovují představě některých „znalců” potřeb dítěte a vykládají nám, co je správného. No, má životní skepse vůči některému druhu expertů je lety praxe ověřená a potvrzená. Jo jo.
