Otužilecká sága pokračuje. Byli jsme na stejném místě včera jako v sobotu a byl s námi pes Pullo. Takový rváček kříženec, prý je tam i pitbul jako jeden z předků.
Musí se na něho dávat pozor, když se potká jiný pes. Ale jak stárne, už také trochu vychladl. Na tom hezkém místě byl jiný pes, jenže asi ještě starší, nedělal žádné brykule, nesnažil se k Pullovi přiblížit, tedy Pullo se stranou mohl vykoupat, proběhnout a nepoprat se. Což mu možná bylo líto, leč nemůžeme mít všechno.
A byla tam paní, co se opalovala. Sice bylo pod mrakem, ale možná i pod mrakem opaluje. Vltava byla řádně studená a bylo mi dobře. Paní rozložila své vnady na betonu, došlo mi, že tam kdysi asi byl přechod pro tanky, jak se za totáče dělaly, abychom ten mír uhájili. Tak dnes je to dobré místo pro opalování pod mrakem.
Na fejsbuku probíhá volební boj, kandidáti slibují možné i nemožné. Možná by jim neuškodilo se také zchladit. Aby přišli na jiné myšlenky. A nezatěžovali fejsbůk. Už tam skoro nic jiného není, než politické příspěvky. Asi tam skončím.
Vrátím se k Pullovi. Jsme asi vrstevníci. Pullovi je deset, mě šedesát sedm, skoro osm a i když není můj pes, tak co se házení klacíku týče jsem jeho favorit. O míčku ani nemluvě. Já i Pullo se koupáme rádi ve studené vodě. Také jsem se za mlada neměl problém popral. Býval jsem jak se říká na jedno našlápnutí.
Podle psího počítání let tedy je Pullovi sedmdesát, je o něco tedy starší, ale nezdá se, že by byl rozumnější. On ten rozum ne vždy musí nutně vyhrát. Emoce a intuice mají svůj význam. Pokud se to umí kombinovat, pak se docela dobře žije. A jak jsem zjistil, já i Pullo si občas rádi zdřímneme, Pulovi se u mě líbí pod stolem, naštěstí tohle místo nepreferuji, tak Pullo pod stolem, já na posteli.
Dva staří psi
Jasně, žádné extra výkony už ani jeden nepreferujeme, jsme oba na slečny, každý máme jiný vkus, tedy si nekonkurujeme. Bereme oba život tak, jak jde. Víme, že slibem nezarmoutíš, že občas si člověk ani pes nemá nechat kálet na hlavu a je nutné se ozvat, ale neudělat si z toho praní životní program.
Jo, člověk i pes se mají starat, aby si ten život užili. Možná, že jednou naši potomci budou hnědí muslimové, jak je vidět, Pullovi nijak nevadí, že je kříženec, nebere si to tak. Já si také neberu tolik, co bude až tu nebudu.
Nakonec moji potomci se budou muset o sebe postarat, i třeba jako muslimové. Protože přes všechny sliby všech na všechny strany slibující, se o ně nikdo nepostará. Nakonec, Arabové mají krásné přísloví. Allahovi věř a velblouda si uvaž.Jak je vidět i muslimové musejí makat. Když se nechají naši potomci těmi muslimy udělat.
Já nemám nikomu jeho sliby za zlé. Prostě vím, stejně jako Pullo, že si svou misku musím naplnit sám, Pullo vypadá, že by byl schopen si také ulovit, kdyby musel, stejně jako Pullo vím, že je dobré umět ve smečce spolupracovat a každý má své místo. Na to vyšší v hierarchii se musí dostat každý svými schopnostmi. Ovšem ne každé schopnosti na rozdíl od člena psí smečky bych chtěl mít.
Mezi psí smečkou a lidskou je právě rozdíl ten, že v té psí fungují ty mechanismy, které oddělí schopné od neschopných přirozenou cestou. V lidské tím, že mnoho lidí příliš přemýšlí, kombinuje, se mnohdy ti schopní ocitnou takzvaně na chvostu, protože uvěřili na svou neschopnost. Psi tímhle netrpí.
Já už tím podobně jako Pullo netrpím. Už vím, že valná většina lidí, se o sebe, když jim nic jiného nezbude, jednoduše postará. Hlady neumírají. Pokud nejde o nějaké vysloveně válečné konflikty, kde trpí především civilisté. Za běžných okolností je každý člověk, pokud není vysloveně mentálně retardovaný, schopný přežít. Každý je schopný a každý k něčemu jinému, ale k přežití většina. Jo jo.
