Jsem doma. Kotník řekl dost. Tak tedy dost. Ráno v březovém hájku kousek od Čechtic, odpoledne v Praze. Na svatou Horu do Příbrami tedy někdy jindy.
Jak je vidět, letos zřejmě naposledy pěší tůra o dovolené. Budu muset vykoumat, co tedy dál. Dovolená tímhle způsobem v takovém rozsahu vzhledem k mému pohybovému aparátu už nebude možná. Buď mě bolí kolena, nebo kotníky. Jo, vy moje nožičky, nožičky pěšácký, co vy jste se světem nachodily. Ale, teď už jen tak hezky šourem, pomalu a nijak daleko.
Vymýšlel jsem, vymýšlel, jenže nevymyslel. Prostě kotník, řekl dost a nic s tím nenadělám. Ale dovolená to byla hezká. V klidu, bez lidí, přemýšlel jsem si o svých věcech, čas od času mě nic nebolelo, takže jsem hezky pomalu šel, viděl zajímavé věci. Četl zajímavé knížky, moc se o ten běh svět nestaral.
Na trápení je vždy času dost. Trápení nemusí člověk vyhledávat. Přijde samo. Pak už se musí jen starat o to jak ho zvládnout. Mám ještě týden, abych užil volna, toho že nic nemusím. Přečtu si pár knížek, pozvu známé, dáme kafe a budeme se bavit o tom, co máme rádi. Už jsem vlastně začal s Martinem v autě.
Zacvičím si, kouknu na nějaký pěkný film, protože jen tak sedět doma se mi nechce. Bez ruksaku se dá i chodit. Už jsem dlouho neměl volný týden v Praze. Zjistím, co dávají v kině, aspoň jednou půjdu do kina. Projdu knihkupectví, možná si něco koupím, možná ne. Ale dám si čas, abych zjistil, co kde mají. Dovolená pěšky skončila, ať žije dovolená.
