Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

 

 

Ty komunistické, co si při nich bolševik přihříval polívčičku při vzpomínce na Jan Opletala a spol z roku 1939 jsem bral jako vrcholné pokrytectví a zneužití. V roce 1939 se rozhodně nejednalo o bolševickou záležitost, ale o demonstrace k 21 výročí založení ČSR. Ta byla demokratická a co se bolševikovi hodilo do krámu, to z ideologických důvodů překroutil a zneužil.

Takže těch 28 let od roku 1989 považuji za velmi hezké, velmi důležité pro sebe, jsem rád, že jsem se jich dožil a nijak si nestěžuji. Já si obyčejně stěžuji docela rád, ne všechno se mi líbí, ale demokracii, typu zastupitelské demokracie mám v mysli jako něco pozitivního.

Říkám a používám rád heslo: „Budete-li myslet dobře, stanete se nebem, budete-li myslet zle, stanete se peklem ”. Jak mám odpozorováno, ti co ač se mají dobře, na ničem nedokáží najít nic jiného než vady, jsou peklem sami sobě a svému okolí.

Musím se přiznat, že nečtu ani v blogách ani jinde, ty nekonečné stesky na zkaženou dobu, nezajímají mne katastrofické scénáře, jimiž si mnozí plní svou mysl a šíří je dál a dál. Není dobré mlčet ke zlému, to bych si netroufl tvrdit ani náhodou, ale není dobré jen vidět černě. To už bych si troufl tvrdit dost nahlas.

Jasně, chce-li někdo jen trousit výkaly, nejen z konečníku, ale i z tlamy, nechť tak činí. Takové lidi neposlouchám mimo pracovní dobu, nečtu je, pokud ano, tak vždy jen jednou. Nechám je jejich neštěstí a nevyvracím jim, alespoň ne nijak často jejich pohled na svět.

Jsou lidé, co se mýlí, s těmi klidně diskutuji a jsou lidé, co chtějí jen souhlas s tím co říkají. S těmi se nezdržuji. Podobné jako bych nežil s ženou, co třeba chlastá. Nebo nehorázně, jak říkají psychiatři, patologicky žárlí. V terapii je mým cílem je vyslechnout, porozumět jim, přijmout je jací jsou, ale v civilu, si snažím oddáchnout.

Už jsem naznačil, chyby nepřehlížím, zlu čelím, je-li to v mých silách, ale komunisty, socany a jim podobné exoty jako jsou další členi z uskupení SPD, ANO, tak s těmi nediskutují, nesnažím se je přivést na víru pravou, že rozhodně není tak zle, jak oni říkají a ti co stále křičí o zlodějích, by si rozhodně měli zamést před vlastním prahem. Natož abych s e zdržoval, pokud nemusím v jejich dosahu.

Ano, stojím si za svým pocitem, že jsem měl hezké časy, od roku 1989 až k dnešku, potíže se vyskytly, ale jak říká Robert Fulgum, když vzpomíná na jednoho Žida, kterého potkal na brigádě a který ho poučil o rozdílu mezi problémem a nepohodlím. 

„Ty si, Fulčume, myslíš, že všechno víš, jenže nerozeznáš rozdíl mezi nepohodlím a problémem. Když si zlámeš vaz, když nemáš co jíst, když ti hoří dům – tak to je problém. Všechno ostatní je nepohodlí. Život je nepohodlný. Život je hrbolatý. Nauč se rozlišovat mezi nepohodlím a skutečnými problémy. Dožiješ se vyššího věku. A taky nebudeš tak otravovat lidi. Dobrou noc.““ (kap. XV – Léto roku 1959)

Tak říkám podobně jako ten Žid, co strávil tři roky v Osvětimi. „ Dokud člověk nemá hlad, neumírá na smrtelnou nemoc, nemrzne, má možnost se o sebe postarat, tak se nic neděje! ” A ta možnost a mnohé další možnosti tady těch 28 let byly. Skoro pro všechny. Snad jen pro ty opravdu nemohoucí ne. Ale o ty se zas musí v rámci solidarity postarat ti mohoucí. Tedy rozhodně bych nedoporučoval se starat o ty líne.

Když Pán Bůh dá, třeba ještě pár let prožiju v těch časech, kdy se člověk má možnost postarat o svou obživu, zábavu a ty, kteří jen kňučí, nechá jejich kňučení. Ať si ho plně a zcela užijí. Na světě je tolik krásných věcí a všechno za jeden život nestihne. Jo jo.

…byl jsem vždy za jedna a nikdy za tři, v té nejslavnějších, ze všech škol..stará škola sem a stará škola tam, za to může rock and roll, že starou školu mám…

 

Well, I quit my job down at the car wash,
Left my mama a goodbye note,
By sundown I’d left Kingston,
With my guitar under my coat,
I hitchhiked all the way down to Memphis,
Got a room at the YMCA,
For the next three weeks I went huntin‘ them nights,
Just lookin‘ for a place to play,
Well, I thought my pickin‘ would set ‚em on fire,
But nobody wanted to hire a guitar man.

Kytaristou jsem se nestal, ale stejně jsem si užil…

Autor: Jan Jílek | pátek 17.11.2017 2:15 | karma článku: 15,54 | přečteno: 346x
  • Další články autora

Jan Jílek

My pony, rifle and me

20.6.2019 v 16:58 | Karma: 36,68

Jan Jílek

Sladké je žít

26.5.2019 v 11:03 | Karma: 31,02

Jan Jílek

Zbytečný pocit viny

8.5.2019 v 19:23 | Karma: 31,95

Jan Jílek

Nikdo nic za nikoho neodžije

26.4.2019 v 21:14 | Karma: 22,49