Stýská se mi po mém rodném městě. Ani ne tak v bdělém stavu, jako tohle spíš vnímám ve snu. Občas se v těch snech toulám po ulicích, vracím se do domu, kde jsem se narodil a dlouho bydlel.
Nijak ty sny nezkoumám. Přijdou, zdají se, probudím se. A většinou je mi v nich dobře. Potkávám v nich lidi, které bych dnes možná nepoznal, protože jsem je neviděl mnohdy víc jak čtyřicet let, potkávám v nich lidi, které neznám, ale jsou mi příjemní v těch snech.
Tak jak se mi některé věci děly, tak se mi dějí ve snech. Vždy, když mám podobné sny, cítím se odpočinutý,vyspalý a víc živý. Byly doby, kdy jsem chodíval na výklady snů. Skupinová práce. Bavily mne ty semináře, hodně jsem se dozvěděl, ale nikdy jsem se svými sny nepracoval natolik, jako mnozí moji kolegové.
Ano, některé mi hodně říkaly o mém chování, o mém nastavení, viděl jsem se v těch snech jakoby očima těch druhých. Říkám takovým snům „korektivní.” Korektivní proto, protože mi mě samého ukazovaly v nijak příznivém světle. A podle svých pocitů studu, které jsem v tom snu prožíval, jsem pak korigoval své chování v bdělém stavu.
Což sice není příjemné, ale užitečné. Užitečné věci, děje, nebývají vždy, vlastně jen málokdy, příliš příjemné. Spíše naopak. Ale tak to asi má být, neříkám žádné objevné pravdy. Spíše potvrzuji.
Dnes mě čeká užitečná návštěva u zubaře, která nebude zřejmě moc příjemná a později, asi i dost drahá. Zubař je prostě dnes drahý. Kdysi tak drahý nebyl, ale zase člověk, který neměl konexe, čekal dlouho, pokud nezaplatil. Já platil. Nechtěl jsem čekat dlouho. Dobré trávení a dobrý dech mi za ty peníze stály. Nakonec, pokud je čím platit, tak dobře. Horší je, když není.
Ano, znám lidi „pravicového” smýšlení, kteří občas touží po levicových „výhodách.” Problém je v tom, že všechny ty smíšené systémy po čase začnou přecházet do levicových řešení, které nakonec přejdou do totálního krachu. Vždy se najde důvod proč ty druhé přinutit aby platili mého zubaře, mé ženě gynekologa, vždy se dá zaštítit solidaritou bohatých s chudými, aby to nakonec skončilo chudobou všech, nikoliv jen některých. Bohužel.
Jako lidé jsme solidární asi od pravěkých časů. Byla to mnohdy holá nutnost. Vždy byli lidé, co parazitovali na systému, co využívali dobroty, nebo jak někteří říkají hlouposti těch druhých. V malé skupině tohle lze, ale mnohem více omezeně. Ve velké s velkým podílem materiálu k rozdělení, snadno. A v tom asi bude ten hlavní problém. Andělé žijí na nebi. Nikoliv na zemi. A socialismus v jakékoliv podobě je pro anděly.
A pokud žijí na zemi andělé, tak snad jedině ti padlí. A ti padlí, nejsou zrovna vzor k následování. Ovšem najít tu míru solidarity je úkol pro člověka. Sám musím najít svou míru odpovědnosti, která je pro mne zavazující. Rozhodně nemíním svou odpovědnost za své chování, své myšlení přenechat druhým, tak aby mi určovali míru odpovědnosti za ty druhé, za jejich štěstí, či neštěstí. Vadí mi, že se mi to snaží ještě socani přikázat zákonem.
Židé si vystačili se 613 micvot, což znamená cesta, nikoliv příkazy, jak jsem se dočetl Zde kdežto nám nestačí ani milion zákonných ustanovení a vyhlášek. Jít cestou podle 613 micvot se mi zdá docela možné, ale chovat se podle milionů zákonů, zákonných ustanovení, všechny dodržet, žádný neporušit, se mi zdá nemožné.
Nakonec jak židovské desatero, tak katolické, se vejde do skutečně deseti základních příkazů. Většina lidí s nimi vydrží celý život. I když je mnozí neumí ani všechny vyjmenovat. Nic, zase jsem zabloudil zcela někam jinam. Kdy já se naučím držet jednoho tématu a nepřeskakovat z jednoho na druhé?
Pravda, tohle mne baví na skupinové terapii. Jeden o tomhle, druhý o tamtom abychom nakonec došli ke zcela něčemu jinému, stejně potřebnému. Snad i proto dokáží se od snů dostat k daním a micvot. Jo a všiml jsem si, že smilstvo je podle micvot, obcovaní se vdanou ženou. Tedy cizí. Musím vypátrat, jak se Tóra dívá na žádost o sex se svobodnou.
Pátral a našel. Pokud muž svede svobodnou, pak si ji musí vzít. Jen mi vrtá hlavou, co když svobodná svede muže. Jak se často děje. Jo jo. Ale chlapi prý můžou za všechno.
