Měl jsem radost, když mi na zkoušce řekli herci, že půjdou se mnou otestovat slib dámy z Obchodního centra, že se podobné chování ochranky nebude opakovat. Do obchodního centra jsem včera odpoledne zavolal, že tam přijdu bosý.
Informoval jsem onu dámu o pátečním incidentu a oznámil ji, že už jsem napsal stížnost na ředitelství, protože moje páteční vyhoštění považuji za bezdůvodné, a pokud ochranka mě opět vyhostí, pak se obrátím na media, či soud, neb jsem měl za to, že jsem neporušil žádný kodex dobrých mravů, tím, že jsem byl bosý, stejně jako jej neporušují lidé, kteří mají krátké kalhoty, nebo sukně. Případně nemají šátek, či klobouk na hlavě, nebo nemají zahalenou tvář.
Zkouška skončila, sedli jsme do Martinova auta, já, Petra, Ondřej, Eliška. Radka za námi dojela. Já byl bos z domova, oni zuli boty, nechali je v autě a vkráčeli jsme bosi do obchodního centra Nový Smíchov u Anděla. Ochranka stála u vchodu, další asi o třicet metrů dál. Sledovali nás, nijak nezasáhli. Prošli jsme chodbou až na druhý konec, vyšli do druhého patra a sedli do kavárny. Žádný incident, žádné vzrušení. Dosáhl jsem svého a asertivně se prosadil.
Asertivně mám na mysli z toho důvodu, že jsem nikoho neomezil, nikoho jsem nemanipuloval, jen jsem jasně sdělil, co udělám, pokud se bude situace opakovat. Tedy, přivedu media, z iDnes se mi ozvali, že pokud budu mít zájem pošlou reportéra. Tímto jim děkuji,hlavně Tereze Boehmové. Poskytla kontakt a podporu. Dále jsem oznámil ředitelství, že buď se obrátím na veřejnou ochránkyni práv, nebo na soud se žalobou na ochranu osobnosti. Údajně jsme právní stát, tak ať soud rozhodne, zda být bosý je přípustné, či nikoliv.
Poseděli jsme, dobře jsme se bavili o divadle a životě, po hodině a něco jsme odešli. Dosáhl jsem svého a rozhodl se, že pokud mi nepůjde o život, nebo nenastane nějaká jiná podobá situace, nebudu návštěvníkem tohoto obchodního centra. Rozhodně si nemyslím, že mi tato firma poskytuje jakousi laskavost, když mě vpouští do svých prostor. Ona takové jako já potřebuje. Chce mi něco prodat, stojí o mé peníze a tedy, do doby, než se rozhodnu jinak, nehodlám utrácet své peníze zde. Jsou i jiná místa. A mám svou cenu.
Václav, který občas komentuje mé blogy, argumentoval na mém webu tím, že mě vymazali, podobně jako já mažu ty, co se nechovají na mém webu podle mých představ. Václave, mažu jen ty, co urážejí mě, nebo jiné lidi,kteří navštěvují můj web a nechovají se podle dohodnutých pravidel. Pokud čtou mé blogy, mají k tomu důvod, tak jim je neprodávám, nevybírám žádné poplatky za čtení, tedy daruji čtenářům informace, a to zdarma, o tom, co je zajímá. Tedy jsme v otevřeném soukromém prostoru, který ale není veřejný ve smyslu, že tam musím nechat kohokoliv diskutovat. Mám právo dokonce i diskusi uzavřít, ale pro obchodní centra, restaurace atd, platí zákonná pravidla. Pro mne jen velmi málo toho, co pro organizace.
Já pokud navštívím restauraci, která mi prodá jídlo, nápoje, tak tím přispívám nejen na provoz restaurace, podobně jako provoz obchodů, kde si koupím jejich zboží. Podporuji tak obchody, které si musí vydělat na nájem. Zisk z nájmu podporuje provoz obchodního centra. Tedy mi neposkytují žádnou extra laskavost, když mně tam nechají bosého vstoupit a utratit peníze. Mám svou cenu pro obchodní centrum. Mě na provoz mého webu nikdo nepřispívá. Dotuji ho.
Jsem zákazník a oni potřebují mé peníze. Když je já a mě podobní u nich neutratí, bankrotují, případně omezují provoz, snižují se jim zisky. Tohle si většina lidí neuvědomuje, že na vědomí vlastní ceny, stojí celá asertivita. Oni nejsou rozhodně cennější než já. Jsme si rovni. Rozdíl je jen v tom, že já svoje peníze utratím mnohem lehčeji jinde, než oni získají zákazníka. mě stojí mnohem méně sil, přejít ke konkurenci, než jim mě od konkurence odloudit.
Jsem rád, že jsem se v klidu nechal v pátek vyvést, neztratil jsem nervy, nenechal se vytočit a zachoval jsem se jak jsem se zachoval. V tuhle chvíli mohu říci. „Nepotřebuji obchodní centrum Nový Smíchov ke svému štěstí.” Nakonec, chodím tam jednou, maximálně dvakrát týdně. Co si koupím tam, koupím si o kousek dál zrovna tak.
Ale nemám rád, když mi někdo pokouší kálet na hlavu a dávat mi najevo, že mi tím ještě poskytuje laskavost a bude mi, když mě potřebuje, určovat, jak budu obutý, nebo jaký účes budu mít na hlavě. Nemám potřebu se svým oblečením zalíbit ochrance. Té do mého oblečení, pokud jím neohrožuji a neomezuji druhé, zhola, ale zhola naprosto nic není.
Asertivita mimo jiné znamená: Hájit si svá práva a nenechat si vnutit cizí pohled, nebo přesvědčení, že ten druhý člověk ví lépe než já, co potřebuji, že ví víc než já, co je pro mne dobré a co ne. O tom, co potřebuji, co je dobré pro mne a co ne, rozhoduji si jen já sám.
Děkuji svým přátelů z Divadelní skupiny „Nejlepší a nejskromnější,” za podporu. Jsem rád, že mám takové přátele. I když, co se divadla a jejich hereckých a pěveckých výkonů týče, nehodlám ze svých požadavků na kvalitu projevu, slevit. Laskavé zacházení v terapii a divadle, s klienty i herci, zpěváky, muzikanty, nikam nevede. :-) Ale oni jsou ochotni tvrdě pracovat, aby došli svého cíle. Vědí, řečeno s V.E. Franklem: „Štěstí se neděje, štěstí se musí udělat.” Jo jo.
