Zažil jsem dnes zázrak. Skutečný nefalšovaný a nadprůměrný. V pondělí chodím do blázince na 11 hodinu. Udělám nějaký individuální pohovor, jednu skupinu a v 15 hodin mažu do ordinace k Juditě, kde mám dvě další skupiny.
Vstávaje v 8:30, tak abych v klidu si dal kafe, přečetl něco z hnoje denních zpráv, oblékl se a pádil do Bohnic. Zrovna jsem česal pačes, když zvonek zvoní. Říkám si: „Zas nějací svědkové Jehovy.” Ne ne, omyl, pošťačka, prý mi nese dopis. A to je ten zázrak. Někdo si dal práci, aby na mne zazvonil, zkusil zda jsem doma, což mnohdy bývám, protože středa čtvrtek v blázinci nefunguji.
Je s podivem, že v roce 2018, něco tak samozřejmého, že pošťák zazvoní, předá doporučený dopis, když je adresát doma, je považováno za zázrak. Nemám na období totáče zrovna pozitivní názor, ale pan Kubíček, dědeček mé spolužačky Heleny Kubíčkové, dej ji Pán Bůh nebe, umřela mladá, vždy zazvonil, pokud někdo byl doma, dopis předal a jít na poštu, byla vzácná záležitost.
Pravda, tehdy nebyly osobní počítače, pouze ty sálové, takže na poště, měla slečna dřevěný kaslík, dobře si ho pamatuji, člověk přišel, ukázal občanku, dostal dopis a když byl na poště déle jak tři minuty, považoval ten čas za nehorázné zdržování.
Dnes v době osobních počítačů, letů do vesmíru, dětí hrajících na mobilu hry v metru, multikulturní tolerance a dokonalého vybírání daní, určených mimo jiné na Českou poštu, je zázrak dostat doporučený dopis přímo od poštovního doručovatele, jež je za tu službu placen z našich daní. A pokud na poště člověk stráví pouze hodinu, lze to samé považovat za zázrak.
Tak nevím, jestli by se zase ty slečny nemohly vrátit k těm kaslíkům a podpisovým archům, kde se člověk podepsal že něco dostal a vymalováno. Poštovní doručovatelky by měly kurs správného zvonění na zvonky a trénink v trpělivosti. Včetně rozvozců balíků. Tedy u České pošty. Všichni soukromí doručovatele zatelefonují a dotáží se, zda jsem doma, či nikoliv. Nebo dají vědět, kdy dorazí.
Jak je vidět, ne vždy pokrok, znamená zrychlení a ulehčení služby. Tedy u České pošty. Ta vláda těch odborníků v demisi, co se tak zuby nehty drží koryt, pod záminkou blaha občanů, tedy i mého, by třeba mohla zkusit něco jiného, než jen odvolat ředitele. Stačilo by, tedy z mého hlediska, zařídit výše zmíněné služby.
Rád dám své telefonní číslo na poštu, aby mi mohli zavolat, že tedy dáma dorazí tehdy a tehdy, pokud budu doma, pak že mi nesou psaní. Či vezou balík, za jehož doručení až k adresátovi je zaplaceno.
Andreji, když už mermomocí chceš být premiér, tak to zařiď. Ale ne jako ta Krnáčová v Praze. Pokud máš takový tým odborníků, jako ona, drž se radši prasat a kuřat a bude fakt líp. Možná, že má Krnáčová tvé odborníky přes prasata a kuřata. Což je sice hezké, ale v Hlavním městě, těžko použitelné. Marketing umíš, jenže marketing mi dopis a balík nedoručí. A silnice a mosty, plus Metro v Praze neopraví
Pokud se na tu poštu necítíš, nech to jiným. Možná jiní tu poštu zvládnou. Ale ke tvé cti je nutno říci, že i jiní, hlavně socani, tu poštu taky nezvládali. Jak říkám, jednou je to zázrak. Pokud by to bylo víckrát, mám na mysli to doručení, pak by to byla samozřejmost. Pak by možná mohlo být lépe. O dálnicích zas jindy. Pozdravuj Krnáčovou. Denně na ni myslím. Když jedu MHD a někde nemůžu vystoupit. Nebo čekám v koloně. Jo? Jo jo.
