Příběh na pokračování o jednom lidském osudu zatím bez konce, jehož začátek se datuje přibližně třicet let zpátky…předchozí díl najdete zde
Když měl Adam odslouženo 25 let, odešel do vojenského důchodu. Bylo mu něco málo přes čtyřicet let. Bylo po revoluci a začínalo se rozjíždět podnikání. Věřil si, proč by to nemohl zkusit i on? Začal podnikat s počítačovou technikou. Evu propustili pro nadbytečnost a tak zůstala doma s holkama.
Adam byl celé dny zaměstnaný svým podnikáním, sehnal i nějaké společníky, doma více méně jen přespával. Eva byla zavřená v bytě sama. Holky chodily do školy, společnost jí dělal jen kocour – nalezenec. Bůhví, jak ten se dostal do třetího patra v paneláku a nikomu nechyběl. Jenže kocour není parťák do života, jakého si pro sebe představovala. Nějak jí to všechno sebralo chuť do života. Pomalu se přestala se starat o sebe, o domácnost, o všechno. Co na tom, že má dvacet kilo nadváhy, když stejně není nikdo kdo by ocenil, kdyby je neměla? Diety držela stále, pořád stejně bezvýsledně. K čemu udržovat domácnost v pořádku, když jediné na čem záleží je, aby byla večeře, když se manžel přijde domů vyspat. V počítači, který trůnil na stole jsou nainstalované karty a v televizi dávají tolik báječných seriálů.
Evin život se smrskl na seriály, karty v počítači, vaření večeří, umývání nádobí, praní a žehlení, které tolik nesnášela. Občas udělala větší úklid, ale Adam taky tomu pořádku moc nedal a ona není jeho služka no ne? Ona by to i ráda uklidila, ale Adama přivádělo k nepříčetnosti, když nenašel věci tam, kde je odložil. Holky péroval k pořádku, jak jen se dalo, kolikrát jim v pokojíčku udělal „letecký den“. Eva se snažila jeho návalům vzteku a zuřivosti vyhnout, tak raději neříkala vůbec nic. Jeho náladovost přičítala starostem s podnikáním.
Adam bohužel nebyl moc úspěšný podnikatel. Firma zkrachovala a jemu zůstalo na krku pár dluhů, o kterých Eva neměla vůbec tušení. Žila si v tom svém seriálovém světě a realita šla jakoby kolem ní. Nejdřív pracovat chtěla, ale když poněkolikáté jako matka dvou školou povinných dětí, slyšela odmítavé stanovisko, tak to vzdala. Adam přestával situaci zvládat, na krku nájemné, živení rodiny, dluhy… Vojenská výsluha sice nebyla úplně malá, ale přesto nestačila na to, aby všechno uplatil. Adam nebyl líný, považoval se za šikovného chlapa, který se umí postarat. A tak se staral. Našel si práci v hlavním městě.
Pokud Vás příběh zaujal a chcete vědět, jak dopadne, čtětě další díl zítra v 10:15
