Sesterská sounáležitost aneb co si chci pamatovat

Mám mladší ségru, vždycky pro mě byla tou malou holkou... a ono jí už táhne na pětadvacet...teda ještě to chvíli potrvá, ale přeci...

kamarád Saša

Když jsme byly mladší, tak jsme se mlátily...teda ne, nemlátily, já jsem jí bít nesměla, protože ségra vždycky vřískala jako by jí vraždili. Tehdy jsem toho litovala.

Dnes je nám o nějaký ten pátek ... o hodně pátků (sobot, nedělí a dalších dnů v týdnu) víc. A fungujeme v naprosté souhře, ačkoliv nás dělí něco kolem sta kilometrů. Telefonujeme si denně - několikrát (kolega se mi svěřil, že by nechtěl vidět můj účet za telefon, ale já jsem v klidu, můžeme si volat 24 hodin denně za pár šupů měsíčně)

Moje ségra je krásná. Opravdu krásná mladá holka, která má svoje bolístky ... stejně jako já. Blahořečen buď operátor, který nás každodenně spojuje, kdykoliv jedna druhou potřebujeme. Svěřit se se svým vztekem, trápením, radostí a dostat z druhé strany podporu (útěchu, povzbuzení, radu..) Ve dne, v noci - a to doslova.

Když se jí svěřuju, že si připadám tlustá (znáte to, jaký máme my ženský občas DŮLEŽITÝ starosti), tak mi odpoví "a já jsem vorvaň" Rozeseměje mě to a říkám "jasně, takže už nemůžu nikdy k vodě. Jestli ty seš vorvaň, tak mě začnou tahat za paty do vody s pokřikem "vraťte velrybám svobodu"... a víš jak jsem lechtivá na nohách".... moje ségra je totiž speciální asi tak padesátikilová "vorvaň" v lidském oblečku. Asi.

Minulý víkend jsme strávila u ní. Ségry kamarád má čtyřkolku (nevím jestli vlastní nebo půjčenou a je mi to fuk, hlavně, že jsem se mohla svézt)  a my jsme si na ní užili strašnou spoustu legrace.

A tohle si chci pamatovat napořád - tu radost, křeče v bránici, to jak jsme nemohly popadnout dech a měly slzy smíchu v očích.

Ještě teď se směju když si prohlížím fotky. Pobavte se taky:

Jen jsem tím chtěla říct, že ségru mám moc ráda a jsem moc ráda, že ji mám. I když má svoje mouchy... je moc fajn. A to odpoledne jsme si opravdu užily :-)