To bylo haló, přímé přenosy a několik reportáží. Majitel pozemku pod vilou Milada se rozhodl vystěhovat sqatery.
Nebudu rozebírat fakta, kdy jak a proč byla vila obsazena ani proč byla vyklizena, většina z nás si to dokáže vygooglit.
Co mě však udivuje je přístup lidí, kteří neoprávněně obývají (byť neobydlený) dům. O squatu jako takovém jsem toho věděla příliš málo, proto jsem si pomocí vyhledávače chtěla najít nějaké informace. Zajímalo mě zejména z čeho tito lidé žijí. Jestli mají práci. Vyhledávač na mě vyplivl informaci, že squating je formou sociálního protestu, kdy mladí lidé protestují proti vysokým cenám nájemného, ale to jestli tito lidé pracují nebylo z ničeho příliš zřejmé.
Z toho co jsem našla, jsem usoudila to, že se vrátili k jeskynnímu způsobu života. Živí se sběrem toho, co ostatní nevyužili. Jo, holt protesty si žádají oběti. To je panečku svoboda. Být odkázaný na milosrdenství ostatních, kteří se podřídili tomu hloupému systému, kdy za své bydlení, jídlo, zvelebování a radosti platí penězi, které si sami vydělali.
Majitel domu těžko bude bydlet ve 20 bytech najednou. Když to přirovnám k pravěku,tak těžko by se kmen, který našel parádní jeskyni jen tak vzdal tohoto místo jen proto, aby chudáci z druhého kmene měli kde žít a v klídečku odešel. Spíš by to proběhlo formou výměny „něco za něco“. Ty dáš 10 kůží? No vedlejší kmen nabídl 15. Kdo myslíte, že nakonec bude bydlet v této jeskyni? Silnější kmen. A nebo ten, kdo dá víc.
Alespoň někteří squateři se domnívají, že se naučili zacházet s časem. Určitě líp než my, pracující. Řeknu vám pravdu – také bych dovedla využit celý den malováním, psaním, hraním na kytaru, sázením kytek a staráním se jen o své blaho. To by bylo prima. Opravdu bylo? Ne, pro mě asi ne. Styděla bych se sama za sebe, protože jsem už pochopila, že život je něco za něco. Já pracuji a dostanu za to zaplaceno. Tenhle vydělaný peníz rozdělím na nájem, služby, jídlo, radosti… protože oni zase dělají něco pro mě.
Sqateři si vybírají opuštěné objekty, které zvelebují. Zvelebují jak? Prací. Já si v návaznosti na dostupné informace netroufám odhadovat, kolik z nich má nebo nemá trvalé zaměstnání. Ale vzhledem k tomu, že se snaží, dle slov jednoho z nich „prožít každou hodinu s vášní a bez šéfa“, a stránky vily obsahují seznam toho, co je potřeba na opravy, řekla bych, že číslo zaměstnaných moc vysoké nebude. (Soudím, že kdyby měli práci, mohou tyto materiály zakoupit v běžné síti prodejen.)
Osobně žádného squatera neznám, ale je to pro mě kluk na rohu, který může být v mém věku a zastaví mě s otázkou „nemáš nějaký drobný?“ (případně cigáro). Pomyslím si jen „Jo hochu, mám. Ale na každou z těch korun jsem musela být 8,5 hodiny v práci od pondělí do pátku. Máš stejnou možnost. No jo, když ty chceš demonstrovat nesouhlas s celým systémem. Tak se na nějaký prachy a cigára vykašli. Vždyť tím je taky podporuješ. I když nepřímo. Prostřednictvím mě. Nemůžu zkazit tvoji upřímnou snahu o protest.“ A odpovídám „Ne, sorry“.
No jo, ale jíst se musí a zadarmo vám nikdo nic nedá. Možná, že sqaterům nezbyde, než si vedle svého nelegálně obývaného domu zasadit lán obilí a tabáku.
Vlastně proti sqaterům nic nemám, pokud nebydlí blízko mě, nedělají bordel v okolí a rámus, ve kterém se nedá spát. Možná by se mohli pokusit domluvit s majiteli nemovitostí, že budou dům obývat a místo placení nájemného jej zvelebovat.
I tihle mladí lidé jednou zestárnou... a co s nimi bude pak? Nejspíš homeless. Nebo si to nedovedu představit, jak chtějí fungovat za takových dvacet, třicet let.
Zajímalo by mě, co na to říkají jejich rodiče? Možná se jen tiše stydí, protože už léta letoucí poctivě platí někde nájem a po své ratolesti možná chtěli, když už dospěla, aby taky přispívala na bydlení.
