Mosty

Zachraňujeme most, který navzdory tomu úspěšně už delší dobu bombardujeme. Postavit jej chvíli trvalo, a je nám proti srsti nechat ho jen tak spadnou. 

Každý most časem chátrá, když se o něj nikdo nestará. Stejně tak i ten náš. Procházející ošoupají dříve nablýskané podlážky a vliv prostředí se na jeho stavu taky podepisuje.

Most se nám pomalu rozpadá a hroutí, i když jsme si mysleli, že má pevné, dobré základy. Vykašlali jsme se na něj. Prostě most je hotový a dál už nás nemusí zajímat. Propojka mezi bodem A a bodem B. Je tam a to stačí.

Jako bychom si nevšimli, že nám po každé povodni kousek voda vzala, po každé vichřici kousek odletěl. Most stál, tak proč se o něj starat? Je tam? Je, a to stačí.

Poslední dobou je dost nebezpečné po našem mostě přejít. Má velké trhliny a jistota, že se z bodu A dostaneme bezpečně do bodu B, je dost mizivá.

Na oko se tváříme, že chceme náš most zachovat, ale jako bychom neměli už kde brát suroviny na opravu a ani sílu, abychom ji uskutečnili.

Není to lehké rozhodnutí, strhnout již stojící most a udělat místo na most nový. Zůstat chvíli bez propojení cílů ve své samotě.

Ale v životě přicházejí chvíle, kdy více než oprava starého mostu je postavení mostu nového, nebo samota, lepší. Ne proto, že by nový most měl být lepším řešením pro cestu od srdce k srdci, ale proto, že starý most už nelze zachránit.

O mosty se totiž musí pečovat nejen ve stavitelství.