Ten příběh nemajetného strojvůdce, který se vlastní pílí v politice vypracoval onehdy až na předsedu vlády a nejnověji i k pozici multimilionáře, je vlastně krásný. Je to takový příběh z červené knihovny, kde nechybí láska k mladé prodavačce nebo tajemný strýček, který pomůže v nouzi nejvyšší. A také pád na "dno" bez kterého by žádná story nemohla mít pořádný happy end.
Ten příběh má vlastně i hollywoodský zvrat, kdy se těsně před koncem filmu od milého hrdiny všichni odvracejí, obecenstvo už trne strachy, jestli jejich hrdina vše ustojí. Ale pak, přesně podle pravidel daného žánru, se vše v dobré obrátí a mladý koncipient vydělá obrovský balík, protože je je zkrátka dobrý obchodník.
A jak to vlastně s těmi miliony bylo? Nechci unavovat propletencem půjček, dlužníků a akcií, které tu a tam podivně mění majitele. To nechám ekonomům a snad i policii.
Moje kolegyně mi to však vysvětlila jednoduše: "Představ si, že ty a já založíme firmu. Ty do ní dáš rodinné úspory a já svůj geniální mozek, který vymyslí nějaký úžasný počítačový program. A ten půjde na dračku a prachy se nám posypou. Jenže my se pak najednou rozhodneme, že třetinu firmy převedeme za hubičku támhle na kolegu, který nám do firmy vlastně nepřispívá vůbec ničím. A přesně takhle to bylo se Standou."
Děkuju své kolegyni. Tímto jsem "Standův příběh" pochopil úplně.
