- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Když jsem před lety provázel svou známou z ciziny na procházce předvánoční Prahou, hodně se těšila na ty mnou vychvalované kádě plné kaprů. Vzala si dokonce i fotoaparát a cvakala jako o život nejprve frontu, pak děti, které přes zákaz maminek strkaly do kádí s kapry své ruce a "mazlily" se s rybami.
Po chvíli však známí vykřikla: "Proboha, to není možné." A se strnulým výrazem hleděla na prodavače, který právě sekáčkem odděloval jednu kapří hlavu od těla. Ukazovala na kapří krev, která se pod stolkem mísila s mrznoucí vodou a tahala mě pryč. Prý je to nechutné.
Zkoušel jsem jí říci něco o českých tradicích, že to tady vůbec nikomu nechutné nepřipadá, ale nedala se. "Jak by ses asi cítil, kdybys přijel před Vánocemi do Ameriky a na každém rohu by někdo podřezával krocany!"
Byla z toho nakonec dlouhá debata o "normálnosti" českých tradic, ve které jsem si naběhl i tím, že jsem jako další argument vytáhl i to, že o Velikonocích zde muži "bijí" své ženy, který si to v zájmu tradice nechají líbit. Samozřejmě, že jsem neuspěl, ale já chtěl tu debatu stejně jen trochu vyhrotit. A téměř jsem skončil s nálepkou mužského šovinisty.
Na těch argumentech o barbarských tradicích však možná přeci jenom něco je, protože představa podřezávaných krocanů na každém rohu připadá pro změnu nechutná mně. Ale je to jenom fikce.
Vánočního kapra si však stejně i letos nechám zabít na ulici i od studenta bez řeznické licence. Tradice je tradice. A já si doma nechci zaneřádit kuchyň.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!