V televizi to snad někdy viděl každý. Rozhodčí ve fotbale (ne)odpíská nějaký faul či jiný zákrok, rázem je kolem něj klubko hráčů a z jejich úst se ozývají urážky a taková slova, která padnout na jiném místě, tak dozajista skončí soudem. Ale rozhodčí jsou patrně velmi asertivní, takže ze rtů doruda rozčílených fotbalistů sice můžeme vulgární nadávky snadno odečítat, ale zápisy o utkání už většinou žádnou vulgaritu neobsahují. Jakoby rozhodčí byli často hluší a slepí. Anebo se báli.
Přiznám se, že nejsem žádný velký fanoušek ragby, ale pár přenosů z právě skončeného světového šampionátu ve Francii jsem přece jenom alespoň koutkem oka zahlídl. Myslím, že by si z fotbal mohl z tohoto sportu vzít určitě inspiraci. Především ze způsobu rozhodování. Ragbyoví rozhodčí byli totiž na tomto šampionátu vybaveni mikrofonem, který snímal nejenom jejich pokyny ke hře, ale i dialogy s hráči. A vše se pak přenášelo i do televizního vysílání.
Zajímavé na tom bylo, že (pokud jsem dobře poslouchal) hráči s rozhodčím ani moc nediskutovali. Maximálně se zeptali proč rozhodčí pískal, on jím dvěma slovy odpověděl a byl klid. Tedy ne že by emoce na tomto šampionátu nevřely, ale rozhodčí měli všechno pevně v rukou. Dovedete si představit například Tomáše Řepku, jak jde se pokorou k rozhodčímu a zeptá se ho slušně na důvod proč pískal? Já tedy ne. Ale třeba této sparťanské ikoně křivdím...
A ještě jedna věc mě na tomto šampionátu zaujala - videorozhodčí. Anglický tým například ve finále dopravil šišatý míč do brankoviště a jeho fanoušci řičeli nadšením. Hlavní rozhodčí si však nebyl úplně jistý tím, jestli Angličan při útoku drobně nepřešlápl čáru, a tak vše konzultoval s videorozhodčím. A ten po dlouhém zkoumání body neuznal. Angličané v hledišti i na hřišti jen zklamaně vydechli, ale jelo se bez protestů dál.
Nešlo by něco z ragby přenést i do fotbalu? Minimálně ty mikrofony by snad neodporovaly ani současným pravidlům. A rozhodčí by se pak snad nemuseli vymlouvat na to, že byli hluší.
