Proč bych chtěl být Skotem

„Co udělá Angličan, když mu vypadají vlasy? Koupí si klobouk. A co udělá Skot? Prodá hřeben.“ Takové a podobné vtipy kolují po světě o skotské šetrnosti. Chce-li někdo o někom říci, že je lakomý, označí ho za Skota a dokonce i v češtině zdomácnělo hanlivé slovo „škot“. Nicméně nic není vzdálenější pravdě, než to, že by Skotové byli lakomí či dokonce chamtiví...

Skotsko vždy byla a je drsná země, kde nic není zadarmo. a takový tam byl i život. Už od starověku, kdy Skotsko obývali Piktové, se zdejší lidé museli potýkat s divokou přírodou, nepřízní počasí a neustálými útoky nepřátel - Římanů, kteří usilovali o podrobení země. Situace zůstávala nezměněna i v následujících staletích, jen útočníci se měnili. Anglosasové, Vikingové, Normané, Angličané, ti všichni usilovali o podmanění Skotska a jeho obyvatel. Skotské horaly, kteří mnohdy neměli nic kromě své cti a svobody, to však jen posílilo. Neustálý tlak, ať už přicházel ze strany útočících nepřátel, nepřízně přírody, nebo špatné sociální situace, ve Skotech vypěstoval schopnost vystačit s málem, umět si poradit v každé situaci a improvizovat. Uveďme si jeden příklad ze života. 

Mnoho Skotů bylo tak chudých, že si nemohli dovolit pořídit ani rakev pro členy rodiny. Zabalit a odnést mrtvého v kusu látky by byla ostuda, a tak Skotové přišli s jiným řešením. Nebožtíka uložili do tzv. „společné rakve“ a odnesli ji k hrobu. rakev, velmi nápaditě a prakticky řešená, měla totiž otvírací dno, kterým zesnulý propadl do hrobu a rakev bylo možné opět použít. Náklady ne celý pohřeb tak byly únosné i pro ty nejchudší. 

Povaha i tradice Skotů byly v mnohém určovány prostředím, ve kterém žili, a jak se zdá, mělo toto prostředí vliv i na snahu něco dokázat. Pokud nemám nic a moje situace není zrovna příznivá, snažím se, abych se z této špatné situace dostal, zlepšil své postavení a případně i něčeho dosáhl. V tomto duchu mnoho Skotů budovalo svůj život. Na mysli však neustále měli ještě jednu věc. Musím vystačit s tím, co mám - mám-li vůbec něco - a zbytečně ničím neplýtvat. Tato skotská životní filosofie se stala jedním z nejcharakterističtějších  rysů skotského národa.  V žádném případě však se Skoty nemůžeme spojovat nějakou chorobnou šetrnost nebo dokonce lakomství, jak se mnohdy objevuje nejen ve vtipech, ale i v povědomí mnoha lidí, kteří nemají o podstatě věci či o skutečných Skotech byť jen základní znalost. 

Na okamžik se podívejme úplně jinam. Podobné pověsti jako Skotům se dostalo i jinému národu, totiž Židům. I oni byli nezřídka označováni jako skrblíci a držgrešle, ale i v tomto případě stojí za touto falešnou pověstí pohnutá historie židovského národa. Postavení Židů ve společnosti nebylo nikdy lehké a nástup křesťanství tuto nelehkou pozici jen zhoršilo. židům bylo zapovězeno vykonávat řemesla, vlastnit půdu či zastávat úřad. Tak se tedy židovští kupci začali věnovat dálkovému obchodu ( u nás známe Ibráhíma ibn Jakúba, který navštívil v 10. století Prahu) a kromě klasického obchodování se často uplatnili i jako tajní agenti. Během času se však v mezinárodním obchodu začali stále více objevovat křesťané, a tak byl Židům zapovězen i obchod. Jediné, čemu se mohli věnovat byla medicína, právo a finančnictví, ve kterém také vynikli. Právě jejich schopnost hospodařit s penězi jim vysloužila upřímnou nenávist jinověrců... 

Život ve Skotsku nebyl nikdy lehký, ovšem nejtvrdší zkouškou byl pro Skoty rok 1746, kdy vešel v platnost „Act of Proscription“ - „Zákon o proskripcích“. Šlo o zákon vydaný po krvavé bitvě u Cullodenu, kde byly poraženy skotské oddíly prince Karla Edwarda Stuarta anglickým vojskem vévody Cumberlanda, přezdívaného „Řezník“, a jež měla pro Skoty ještě fatálnější dopad než Bílá Hora pro Čechy. Tento zákon zakazoval vše, co bylo skotské. Nejen že bylo zakázáno nosit zbraň, ale nesměl se nosit tradiční skotský kilt ani používat kostkovaná látka - tartan, nesmělo se hrát na dudy, zakázán byl i skotský jazyk - gaelština a zákaz se vztahoval i na pořádání tradičních skotských her, jejich tradice sahá až do předkřesťanských dob. Trestem za porušení zákona bylo vězení, při druhém přestupku deportace do některé z královských kolonií, ale skutečná praxe byla ještě daleko krutější. Pokud byl někdo z Vysočiny spatřen v kostkovaném oděvu, byl zastřelen. Roku 1746 se také stalo, že muž jménem James Ried byl přistižen při hraní na dudy, a tak byl postaven před soud v Yorku, který rozhodl, že dudy jsou nástrojem války a dudáka nechal oběsit. 

Teprve roku 1782 byl potupný zákon zrušen. Během doby jeho platnosti se však rozpadl tradiční klanový systém, z velké části vymizela znalost skotské kostky a ještě dnes se odborníci pokoušejí rekonstruovat, kterému skotskému klanu patřil ten který vzor. Ani tato krutá epizoda skotských dějin však Skoty nezlomila. Je sice pravda, že jich tisíce odešly do zámoří, ale i tak si Skotsko uchovalo mnohé velké osobnosti s výjimečným nadáním a schopnostmi. 

Tvrdý a obtížný život, nedostatek i nouze na straně jedné a odhodlání, vlohy, hrdost a efektivní vzdělávací systém na straně druhé zjevně stály za „za úžasnou koncentrací talentu a úspěšných velkých činů“, jak poznamenal na adresu Skotů Michael H. Hart, autor knihy „100 nejvlivnějších osobností dějin“. Jen málokdo ví či si zcela uvědomuje, za kolika významnými vynálezy, projekty či organizacemi stojí Skotové. Uveďme alespoň některé. 

V 17. století založil Skot William Paterson „Bank of England“, zatímco v následujícím století založil jeho krajan, John Law, první francouzskou banku, Banque Générale“. Dílem „Bohatství národů“ se stal Skot Adam Smith zakladatelem moderní ekonomie a přibližně v téže době si nechal skotský vynálezce James Watt patentovat parní stroj. V 19. století se skotský duch projevil ještě mnohem výrazněji. Fyzik James Clerk Maxwell vyjádřil svými rovnicemi základní zákony elektřiny a magnetismu a je tak právem považován za největšího fyzika mezi Newtonem a Einsteinem. Nepochybně pozoruhodnými osobnostmi byli i Alexander Graham Bell - vynálezce telefonu, John Boyd Dunlop - autor pneumatiky, John Logie Baird - vynálezce televize, James Dewar, který vynalezl termosku, James Young Simpson, jenž jako první použil anestesii či David Livingstone - významný cestovatel a objevitel Viktoriiných vodopádů. 

Skotové byli i význačnými literáty: Walter Scott - tvůrce historického románu, Arthur Conan Doyle - duchovní otec Sherlocka Holmese nebo Robert Louis Stevenson - autor „Ostrova pokladů“ i Dr. Jekylla a pana Hydea. Nelze také opomenout fakt, že proslulá "Encyclopaedia Britannica", která vychází už od 18. století,  je původně skotský projekt. Badatelé 20. století pokračovali ve šlépějích předků. Roku 1929 objevil Alexander Fleming penicilin, o něco později vynalezl Robert A. Watson - Watt radar, který stejně jako penicilin pomohl Spojencům ve 2. světové válce k vítězství. Z nedávné doby připomeňme, že to bylo právě ve skotském Roslinu, kde byla naklonována ovce Dolly. 

Pragmatický duch i nutnost Skoty dovedly také k tomu, že v hlavním městě Skotska, v Edinburghu, se poprvé objevily výškové budovy. Celý starý Edinburgh se rozkládal na vyhaslé sopce, obklopené močály a tak se město mohlo rozrůstat jediným směrem - nahoru. Už od 16. století rostly podél ulice Royal Mile výškové kamenné domy, dosahující až deseti poschodí. Tyto domy stojí dodnes. O několik set let později se v Edinburghu zrodily z obdobného důvodu i patrové autobusy. Ano, byly to slavné Doubledeckery, které dokázaly přepravit dvojnásobek osob za jednu cenu a jež se paradoxně staly symbolem Londýna. 

Skotové jsou si vědomi svého potenciálu a jen těžko bychom hledali hrdější národ. Nezaměnitelné tradice i bohaté a dramatické dějiny nepochybně přispěly k tomu, že se Skotům podařilo téměř po 300 letech, roku 1999, obnovit vlastní parlament, ovšem ani to neproběhlo bez obtíží. Kvůli podpoře a aktivnímu úsilí za obnovu skotského parlamentu byl dvakrát zamítnut návrh na udělení šlechtického titulu skotskému herci a slavnému edinburgskému rodákovi, Seanu Connerymu, který získal šlechtický titul Sir až napotřetí, v červenci roku 2000.