Měl jsem tu možnost účastnit se hradeckých Otázek Václava Moravce. Co probíhalo na podiu hodnotit nebudu. Ovšem nehorázný způsob, jakým se chovaly oranžové čepičky a šály v publiku, si komentář zaslouží.
Už hodinu a půl před začátkem vysílání se u vchodu do hradecké Filharmonie tlačilo oranžové komando. Vše zatím probíhalo relativně poklidně. Úderem osmé se oranžové komando socanů nahrnulo dovnitř. Po povinné prohlídce každého účastníka se pomalu začal plnit sál. Právě v tuto chvíli se projevila asociálnost sociálních demokratů. Otázky Václava Moravce mají daný řád. První řady jsou vyhrazeny pro novináře, doprovody lídrů a lidi, kteří si místa rezervovali na Facebooku. To ale pro pravověrného socana nic neznamená. Z míst, která byla jasně označena rezervacemi, začali oranžoví soudruzi rezervace strhávat a obsazovat dle libosti. Když je pořadatelská služba upozornila, že místa jsou rezervována, reakce zněla: „No a co! Co s tím uděláš?“ A oranžový zadek se zabořil do sedadla.
Přicházeli další a další. Oranžoví pacholci v civilu se neurvale nacpali na již obsazená místa. Došlo dokonce na strkání. Někteří z hostů znechuceně odešli. Oranžové mozky ale byly spokojené. Neurvalostí a sprostotou si vybojovali nejlepší místa. Co je však trochu zarážející, všemu byl přítomen krajský hejtman Franc, od nějž by člověk trochu úrovně očekával. Marně. Nezasáhl ani při bezohledném obsazování míst svými ometáky, ani při sprostých slovních výpadech těch samých k příznivcům jiných politických táborů. V hledišti hradecké filharmonie nám oranžoví pacholci předvedli, co nás po volbách čeká. Ostatně, koresponduje to s chováním i rétorikou některých čelných představitelů strany. Způsoby, za něž by se nemuseli stydět ani soudruzi a jejich přisluhovači před desítkami let. Totalitní manýry, zastrašování oponentů, jednání s pozice síly, hrubost, neurvalost a sprosťáctví. Vítejte v oranžových časech!
