Nelituji odchodu generálního ředitele katolické akciovky

Lituji mnohého co se ve světě děje, rozhodně to však není odchod papeže Benedikta XVI. Právě naopak. Radost kalí pouze fakt, že končí jen papež, nikoliv celý zlovolný úřad.

Prý je to velká škoda, nenahraditelná ztráta, téměř tragédie, že papež rezignuje. Lidé jsou v　šoku, hroutí se, padají na kolena, jeden by řekl, že že jim vymřelo příbuzenstvo do pátého kolena. A ono jde vlastně jen o to, že nejlépe fungující firma v　dějinách vymění generálního ředitele. A obchod s　lidským strachem, emocemi a samozřejmě penězi jede dál.

Příčí se lidskému rozumu jak někdo může želet odstoupení človéka, který má na svědomí tolik lidského utpení a zla. Nikoliv zla prvoplánového a očividného, ale skrytého, rafinovaného a ukrytého za řeči o Bohu. Jak jinak pojmenovat to, když tento emeritní ředitel inkvizice, ač se skrývající za sterilní název Kongregace pro nauku víry, veřejně kritizuje na africké půde používání kondomů. Plané výzvy k　věrnosti a zdrženlivosti přitom nic neřeší, zejména pak prevenci šíření HIV a také regulaci porodnosti. Netřeba podrobně vysvětlovat, že i prudký populační nárůst vede k　africkým hladomorům, válkám o zdroje atd. To však inkvizitory netrápí, hlavně že je dogmatům učiněno zadost.

Stejně pokrytecky vyznívají výzvy tohoto kazatele víry a lásky proti homosexuálům, kteří mají mít přísný zákaz vstupu do řad katolických modloslužebníků, avšak fakt, že jsou jejich řady prokvetlé pedofily a jinými devianty, o tom se mlčelo dokud to jen bylo trochu možné. A nejen mlčelo. Onen slovutný inkviziční úřad, spravovaný v　letech 1981 až 2005 právě odstupujícím papežem, pomáhal veškeré zvrhlosti šiřitelů slova božího po celém světě tutlat a zametat pod koberec. Že o tom vrchní inkvizitor věděl není pochyb a dodatečné požádání o odpuštění v　dnešní době už nic nestojí. Ne, že by mne to překvapovalo. Katolická církev má v　takovém chování tisíciletou praxi, jen metody se změnily a moci naštěstí ubylo.

Není tedy čeho litovat. Jeden papež odchází, aby jiný přišel a pokračoval ve správě dědictví svých předchůdců.