Děkujeme, pane Kocábe!

Naše nejmladší ministerstvo má velmi schopného guru. Michael Kocáb, muž, který je v poslední době pod ostrým dozorem médií a mnohdy se stává i obětí nejrůznějších kritik. Ale proč? Vždyť je to jeden z nejvýkonnějších ministrů a jako takový si zaslouží poděkování...

Znáte to. Nikdo jiný to za vás neudělá, tak to musíte udělat sami. A protože za mě nikdo jiný panu Kocábovi nepoděkuje, musím to udělat sám - tady a teď. Děkuji tedy panu ministrovi pro lidská práva a národnostní menšiny za to, že se tak vehementně zastává práv sociálně slabých občanů, jejichž jméno nesmí být vysloveno (abychom se nedopustili přečinu proti jejich právům). Občanů, kteří si jezdí v drahých autech s britskou espézetkou pro sociální dávky. Kteří jsou natolik utlačovaní lidmi i úřady, že odlétají do Kanady, odkud je vzápětí posílají zpět, ovšem i s novým nařízením o zavedení víz pro všechny, ať už utlačované nebo utlačovatele. Děkuji panu ministrovi též za to, že nás varuje před nebezpečím vzniku romských slumů na okraji našich megapolí, i když po pravdě řečeno pochybuji, že ministr vůbec ví, co to slum je. Ostatně, taková a podobná prohlášení tu už byla. Že je prý u nás apartheid, nacistické Německo 30. let a podobně. Osobně bych přál všem, kteří tyto nesmysly živí, či jim dokonce věří, aby se do takové doby či režimu skutečně dostali. Velmi dobře si vzpomínám na návštěvu kamaráda Afroameričana z jihu USA, který navštívil čtvrtě hrůzy v severních Čechách a konstatoval jediné. Ne rasová segregace, ale neochota přizpůsobit se a pracovat!

Pan Kocáb si ale zaslouží další poděkování: Děkuji mu za zvýšenou aktivitu ve věci sterilizace žen, opět těch, jejichž jméno nesmí být vysloveno. Rovněž mu děkuji za to, že chce údajně poškozené odškodnit z našich kapes. Pravda se hledá jen stěží, zejména v případě, kdy se mnoha způsoby interpretovatelná záležitost dostane do hledáčku lačných médií v době okurkové sezóny. Již dříve se totiž prokázalo, že většina takových údajně nucených sterilizací byla buď na vlastní žádost, nebo ze zdravotních důvodů. Nejde spíš o další nafouknutou bublinu, poplatnou dnešní módnímu trendu ublížených a ukřivděných, kdy nejsou ani tak důležitá fakta a zdravý rozum, ale spíš hledání mučedníků? Dovolím si odvážnou otázku. Nedošlo při nějakém banálním lékařském zákroku, který v minulosti pan ministr podstoupil i k náhodné sterilizaci jeho zdravého úsudku? Mohly by tomu nasvědčovat i další skutečnosti.

Squatery obývaná vila Milada měla být vyklizena. Podařilo se, ale za velkých ztrát. Zatímco z těch, kteří řinčeli lidskými právy a výhrůžkami, opevňovali se na střeše a porušovali kdejaký zákon se stali oběti a hrdinové, policie byla démonizována. A výsledek? Všichni ho známe. Ministr Kocáb přicválal na bílém koni a v domě jednoho ze svých vazalů v samém srdci Prahy zajistil squaterům slušné bydlení. Proč, za co? Zeptejte se našeho spravedlivého. Děkuji tedy panu Kocábovi za to, že lidem, kteří nerespektují zákony, zajistil prakticky bezplatné bydlení na místě, za nějž by mnohá matka samoživitelka či mladá rodina dala i modré z nebe. Vzhledem k reprezentativním výsledkům práce páně Kocábově jsem zvědav, jak se postaví k otázce muslimské menšiny v Brně, která by si ráda vystavěla novou mešitu. Už teď, na začátku, nese tento příběh rysy diskriminace, zášti a nesnášenlivosti. Překvapí nás pan ministr a začne konečně konat a naplňovat poslání svého ministerstva, nebo mu budu muset opět „poděkovat“?

Krátká úvaha závěrem. Platí u nás lidská práva opravdu pro každého a nebo jen pro vybranou skupinu? Nezůstává naše realita opravdu taková, že když v obchodě ukradne tatranku ten, jehož jméno nesmí být vysloveno, má se za to, že kradl z hladu a pokud ji ukradne jiný občan, byť ze stejného důvodu, je to zlodějna?