Vánoce u Romů kdysi a dnes

Karačoňa - vánoce u Romů byly vždy v minulosti i dnes výjimečným svátkem. I když Romové trpěli hladem a nouzí po celý rok, vánoce slavili s úctou a respektem k Bohu.

Většina Romů žila v romských osadách, kde vajda - šeralo řídil chod komunity. Byl to vážený člen rodu, který měl veliký respekt u většiny obyvatel obce i majority.

Už před svátky si Romové vylepšovali svá obydlí, většinou to měli na starosti ženy. Uklízelí, malovali a připravovali se na příchod Spasitele.Na Štědrý den - Vilija muži chodily hrát pod okny svých sousedů a rodin. I když někdo se zlobil na druhého, bylo svatou povinností na vánoce odpustit. Chodili také vinšovat do vesnice sedlákům, kteří vinšovníky obdarovávali většinou drobnými dárky, někdy i penězi.

Vařili se tradiční romská jídla jako pišota, bobaľky, šinga . Na stole nechybělo maso, většinou vepřové. Po celý den se postilo,Nikdo nesměl jíst maso přes den, až večer. Stromeček se věšel na strop, dárky si nedávali, každý byl rád, že má co jíst a že rodiny byla spolu.

V každé rodině měli muzikanta, hrávalo se dlouho do noci, zpívalo a tančilo.

Jak je tomu dnes ?

Většina Romů žijících v Čechách a na Moravě pochází ze Slovenska odkud přišla po válce.

Stále se dodržují staré tradice, rodiny drží pospolu, vánoční svátky slavíme většinou doma u svých blízkých. Na památku zemřelých dáváme talíř jídla na stůl, tak jsou naši drazí s námi a vzpomínáme na ně.Pod ubrus dáváme peníze, aby byly po celý rok, někdo je věší na stromeček.Na stole nesmí chybět plno jídla, hlavně masa. Dárky svým dětem a rodině kupujeme jako všichni ostatní.

Vaříme řízky, pašvare, bramborový salát, uzený, prostě všechno co máme rádi.

Po večeři se rozdávají dárky, na které se těší nejvíce naše děti. Poté pouštíme romskou hudbu, zpívá a  se  a tancuje. 

Bachtaľi karačoňa - Šťastné vánoce !