Trochu poezie

nikoho nezabije, říká se. Uveřejňuji jednu z mých dalších básní - určenou nejen Romům.

Naše cesta – Amaro drom

Kudy se cesta má vine ?

Je volná, průchozí či s tarasem křížem ?

Ve světě velikém, ve světě širém,

každému určena jeho zem,

jen Romovi vlčí život je údělem, osudem.

Ústa lidská není k mání,

s bolestným nářkem se po štěstí,

lásce,něze, radosti shání,

jak hladový vlk po kosti .

Kde je ta naše cesta, Bože ?

Kde paprsek světla, co nás povede

do míst v záři vatry rudé

zdusaný plácek naším parketem bude .

Co naše písně,balady a pověsti Romové, bohaté, zpěvné,

byť byly jen o bídě , hladu, pláči...

Půjdu, půjdu cestou necestou,

nad hlavou kučeravou

luna se sluncem tancovat budou.

Jak ženich se svou vyvolenou, větrný déšť

mne neopustí .

Vyražme na cestu dlouhou,co mnohé

v sobě tají ,

seberme se a pospěšme.

Před námi otevřený svět,

strasti se za hlavu hodit dají.

Seberme se a pojďme hned,

dny o překot pádí,

pojďme ,bratři Romové .

Naše cesta je otevřená...