Šťastná hvězda Eleny Lackové

Každá národ má své významné osobnosti, i  ten náš, dosud opovrhovaný a nemilovaný kočovný národ romský má svoje VIP. Na předním místě bezesporu patří naše první vysokoškolsky vzdělaná žena - Mgr. Elena Lacková. Narodila se v romské osadě Veľký Šariš u Prešova 21.3.1921 v rodině cikánského vajdy a muzikanta .

První romská vysokoškolaeka -spisovatelkaarchiv autora

Její šťastná čercheň - hvězda zasvítila prvního jarního dne roku 1921 coby naděje pro romský národ. Svítila více jak 80 roků , byť tato vyjímečná žena již není mezi námi, zemřela 1.ledna před osmi lety, dodnes je velikou inspirací a motivací mnohým Romům. Měl jsem tu čest tuto vzácnou ženu, která jako první Romka v novodobé  historii Československa vystudovala v roce 1970  Karlovu universitu osobně poznat .Když jsme ji před lety navštívil v jejím prešovském útulném bytě, byl to pro mne svátek.

Poznal jsem člověka , který celý svůj život zasvětil boji za lidskou tvář romského národa. Za jeho obrodu a emancipaci. Bojovala s předsudky a nenávistí  na poli literatury. Vynikala jako autorka pohádek, povídek a divadelních her. Spolu se svými příbuznými v cikánské osadě napsala a nastudovala hru Horiaci cigánský tábor . V roce 1946 ji poprvé předvedla divákům divadla Jonáše Záborského v Prešově, na východním Slovensku, domově mnohých z nás.

Divadelní hra Horiaci cigánský tábor je obžalobou nelidské teroie nadřazenosti ras a výpovědí romského holocaustu, dosud málo známé kapitoly romských dějin. Putovala po tehdejším Československu a měla veliký úspěch, nejen  mezi Romy samotnými.

Elena Lacková milovala svůj národ a nikdy ho nezradila . Již při svých studiích na pražské Karlově univerzitě často jezdila do zapomenutých romských osad a rozdávala svým lidem naději. V lepší život bez nenávisti a opovržení. Psala o obyčejných lidech, jejich bídě a zoufalství . Její tvorba je toho důkazem : Povídky Veľký primáš Baro a Hrbatý Maren hned po svém vzniku v roce 1992 nastudovalo první profesionální romské divadlo Romathan v Košicích . V roce 2000 toto jedinečné divadlo uvedlo její hru Cigánský tábor s velkým úspěchem u diváků nejen na Slovensku .

Psala i pro děti, její pohádky - paramisi jsou klenotnicí romské literatury. Za dětmi chodívala do škol , kde apelovala na vzdělanost mladé  romské generace, vštěpovala jim lásku a úctu ke starším , k autoritám . K hrdosti na svůj romipen - romství . Byla výbornou vypravěčkou, dokázala v Romech probouzet hrdost na svůj původ a národnost . Vzpomínám si , když jsme naši tetu Lackovou pozvali k nám do Bílovce a v  zaplněném sále zdejšího kulturáku promlouvala do duše přítomným Romům, mnozí z nich plakali dojetím a hrdostí .

" Nestyďte se, milí Romové za svůj původ, nemáte proč. Náš národ nikdy nikomu nevyhlásil válku, nemá v srdci nenávist a zášť Má otevřené srdce i pro bílého člověka, je tam dost místa pro každého, kdo uzná, že i my Romové jsme lidmi..."

Její slova byly jako balzám na naši bolavou duši,  plnou smutku, hladu a ponížení .

Celoživotní příběhy Eleny Lackové a romského národa velmi púsobivě vylíčila v knize Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou - Uľiľom tel bachtaľi čercheň, kterou v roce 1997 vydalo nakladatelství Triáda pod taktovkou Mileny Hübschmanové, její dlouholeté přítelkyně a znalkyně romského života .

Mgr. Elena Lacková celý svůj život zasvětila romskému národu v boji za jeho lepší budoucnost. To ocenil i slovenský prezident Rudolf Šuster v roce 2001 udělením Řádu Ludovíta Štúra III.stupně.

Byla rovněž členkou Spolku slovenských autorů jako jedna z prvních Romek , vysokoškolsky vzdělaných.

Zemřela v Košicích  1.ledna 2003, v našich myslích však je a  bude naše " Božena Němcová " velkou inspirací mnoha dalším romským generacím . Světlem a hvězdou - čerchení při našem putování za lepším životem .