Listopad z mého pohledu

Bylo mě tehdy 30 let ,tři malé děti a s velkým zadostiučiněním jsme přivítali události , které vedly k pádu komunismu.

Delší dobu předtím jsme společně s Milenou Húbschmannovou, Emilem Ščukou, Ondřejem Giňou a dalšími , vedli diskusi v tehdejším komunistickém tisku o postavení romské menšiny ve společnosti. Bojovali jsme  proti násilné asimilaci Romů,upřednostňovali jejich emancipaci, povznesení kultura, jazyka a života Romů. Boj to byl nesnadný ,to mi věřte ! . Na malém městě,kde jsem tehdy žil a pracoval, každej vás zná a vidí vám do talíře, to věru nebylo jednoduché. I přesto jsem se nevzdávali a bojovali dál.V roce 1988 se nám  na Novojičínsku podařilo založit romskou mládežnickou organizaci.

Mladí i starší Romové se měli možnost scházet. Pořádali jsme různá setkání, pracovní brigády a kulturní pořady.

Pak přišel 17 listopad 89 a Romové se mohli konečně ozvat a přidat se k OF a studentům.Pražští Romové  založili Romskou občanskou iniciativu a pak to šlo ráz na ráz.

Uplynulo 20 let a naskýtá se otázka : Co nám, Romům 17.listopad dal a naopak vzal ?

Dal nám mnoho. Možnost se svobodně vyjadřovat na stránkách romského tisku Romano kurko a Lačho lav. Vstoupili jsme do televizního vysílání, v rozhlase začalo romské vysílání.Začalo fungovat romské muzeum, na Slovensku spatřilo světlo světa první romské divadlo Romathan atd.

Romský jazyk a kultura dostala zelenou, začaly se tisknout první knihy v romštině. Byl založen Svaz romských spisovatelů. Romové začali podnikat.

Toto jsou klady, které nám přinesl listopad 89.

Co nám vzal ? Jistotu zaměstnání, slušného bydlení.Přinesl nám strach o své blízké při řádění holých lebek hnutí skinhedas. Jejich rukou vyhasly desítky mladých  životů -  nevinných lidí / Bendík, Danihel,Biháriová atd/.

I přesto všechno, lze s jistotou říct, že Romové se posunuli o krok dál. Za posledních 20 let vzrostl počet romských studentů na českých školách. Můžeme svobodně cestovat,vzdělávat se ,což za totality nebylo možné.

Těch pozitiv je dost a dost. Také nás čeká všechny ještě dlouhá cesta. Možnosti a prostředky k zlepšení svého postavení ve společnosti  zde existují. Jen je nutné se více snažit, nenatahovat jen ruce ,ale i více přemýšlet a snažit se sami. Nikdo nám nic nedá zadarmo.  Sar lačharaha o hadžos, avka sovaha - Jak si usteleme - tak si i lehneme . Ma bisteren Romale - Nazapomínejme na to , Romové . Každý je svého štěstí strůjcem.