Člověk - Manuš

Veliký a moudrý Bůh člověka stvořil,všechen lid. S nadějí jejich veliké lásky. Bílý,černý,žlutý - vždyť jedno vše jest !

Jsou to lidi, bytosti pozemské,

všichni jsou stejní,

jen trochu jinak vypadají.

Proč však Bůh způsobil, že barvou kůže se liší ?

To aby svět krásnější byl,

veselejší.

Bílý snížek padá na černou zem,

zlaté slunce se usmívá na každého.

Hřeje všem stejně, bez rozdílu.

Člověk bez druhého není živ,

jedem druhého miluje a potřebuje .

Proč tento svět tak krutý jest ?

Bez lásky, s krutostí se lidé plení,

jen peníze, moc a sláva se dnes cení .

Pro lásku tu již místa není .

Ptáte se jaký důvod ?

Že každý má jiný původ.

Snížek bílý černou zem chladí,

slunce svým teplem zahřívá.

Tu zem plnou bolestí , záště a chladu .

Zkaženou až běda !

Cožpak žít lze takto a tady ?

Mamon, moc a sláva, rozum neví si rady,

pomoci není.

Srdce churaví,chce dýchat,smát se, radovat,

však touha po penězích lásku z něj vyhání .

Hle podívej,snížek bílý s černou nocí tancuje,

zářivé hvězdy jim svítí na parket.

I měsíc si podupává do rytmu.

Krása, radost, veselí kolem se valí,

naděje žije,smutek se do závoje halí.

Naději v lásku, přátelství, žití,

společně jdeme osudu vstříc.

Ruce si podejme,cestou smíření pojďme .

Lásku a dík vyznejme matičce naší - Zemi,

jež plodí život, to nejcennější člověku.

Jsme lidé stvořeni pro lásku,

kráčíme společným životem .