Raději trenýrky nežli slipy aneb Kauza fašizujícího maloměšťáctví

Mediální kanonáda, spíše fraška. Václav Klaus považuje Tomáše Halíka za novější vydání pátera Koniáše. Tomáš Halík zase vyčítá Klausovi, že se přibližuje myšlenkovému světu fašizujících maloměšťáků. Pro mě, coby signatáře Manifestu D.O.S.T., zajímavá přestřelka.

Ladislav Bátora, kámen úrazu nebo zástupná oběť? aTeo.cz

Co se týče samotné šarvátky Klaus vs. Halík, zdá se mi býti sekundárním sporem dvou lidí, kteří svoji roli nepojímají úplně šťastně. A také starý známý spor pragmatických ,,klausovců´´ s pravdoláskařskými ,,havlisty´´. Tomáše Halíka jsem v roli katolického kněze nepoznal, ale z jeho občasných mediálních vystoupení a některých článků mám dojem, že by z kněze měla mimo jiné vyzařovat jistá pokora. Ale nevšiml jsem si toho. Jaký je Tomáš Halík skutečně, to si netroufám soudit, ale k jeho mediální podobizně mám jisté námitky.
Jednak mi vadí určitá povýšenost - Tomáš Halík si např. zajde do kina na film Umučení Krista, a potom napíše, že jde o kýč, který komplikuje jeho oblíbený ekumenický dialog. A dodá, jak na onom promítání viděl nějakého lefébvristu s odulým obličejem a černými brýlemi (možná měl na mysli Martina R. Čejku,
nevím), na kterém bylo vidět, že už předem VÍ, JAK SE MU FILM BUDE LÍBIT. Když jsem tento Halíkův esej četl, zdálo se mi, že Tomáš Halík už předem VĚDĚL, JAK SE MU FILM NEBUDE LÍBIT. Takové malé licoměrnictví. V předmluvě jedné své knihy zase Halík naznačuje, jak on je ten chytrý, který vidí dál, než ti
ostatní. Také lidová zbožnost ,,růžencových babiček´´ mu zrovna úplně nevoní. Prodej svatých obrázků zase kdysi kdesi přirovnával k pornografii. Zbožnost má mnoho podob a tomu kterému člověku se mohou či nemusejí jevit nosnými, ale takhle ubohé přirovnání si Tomáš Halík mohl odpustit. Když se Halík pokouší
o apologetiku, zavání to občas spíše relativismem, pročež se mu třeba dawkinsovský materialista Tomáš Hříbek asi před půl rokem vysmál a nazval Halíka ,,stydlivým ateistou´´. Na druhou stranu jiné jeho eseje se četly výborně, takže Halík je postavou ambivalentní. Navíc už jsem od něj delší dobu nic nečetl, takže
jde spíše o celkový dojem. A v tomto obrazu Halíkovi chybí zejména ta pokora.
Druhak mi vadí katolické sebemrskačství, které Halík občas v médiích nabízí. Myslím, že o tom, kterak Halík (ne)posloužil obhajobě víry v době papežské návštěvy bylo popsáno už poměrně dost blogerského papíru. Představitelé církevní hierarchie by se bezesporu měli umět včas, dostatečně a na správném místě
omluvit. Třeba za ony ostudné homosexuálně-pedofilní aféry anebo některé nešťastné epizody z dějin. Ovšem sypat si popel na hlavu na Kavčích horách a následně si ji zase omývat v krokodýlích slzách různých mediálních pokrytců formátu Romana Bradáče či Marcely Augustové, to snad nemá ani moudrý teolog Halík zapotřebí.
Poslední, co bych snad Halíkovi mohl zazlívat, je jeho přílišná zaujatost nepodstatným (architektura v Praze, naslouchání dalajlámovi, Klausův vztah k letuškám, ...) a malá zaujatost podstatným (vraždění nenarozených dětí, bruselské útoky na lidskou svobodu a konzervativní hodnoty, pronásledování křesťanů ve světě, zejména muslimském). Ale možná při jeho mediálních výstupech jen nedávám pozor a jeho knížky jsem četl příliš na přeskáčku.
Halík je vnímán jako reprezentant tzv. havlistů a já se přesunu se svým letmým rozborem pomalu na druhou stranu barikády, na stranu tzv. klausovců. Ta je pochopitelně vedena prezidentem Václavem Klausem, mezi jehož hlavní deficity patří absence smyslu pro humor. Když se Klaus zastává Ladislava Bátory, činí tak způsobem, že si z celé řady Bátorových textů vybere ten nejzkratkovitější, patrně psaný s jistou dávkou nadsázky. Zatímco Bátora jen tak mimochodem uvede, že má radši Konfucia než Rousseaua a Šulákovou než Pavlicu, hradní suchar to dokáže hned povýšit ,,na legitimní otázky, o nichž by se mělo seriózně debatovat´´. Přirovnání Koniáše a Halíka je potom hloupou oplátkou nějakých starších urážek z druhé strany. Jestliže Halíka jsem tu vykreslil jen přibližně, Koniáše znám už zcela barvotiskově, takže není co dodávat. Když Halík tvrdí, že se Klaus přibližuje organizaci D.O.S.T., která je vlajkovou organizací fašizujícího maloměšťáctví, poněkud se mě dotýká. Manifest D.O.S.T. jsem podepsal již v jeho začátcích, celkem mi mluví z duše. S aktivitami jeho frontmanů souhlasím jen částečně - na protikocábovské demonstraci jsem byl, zatímco Lisabonské smlouvě vůbec nerozumím. A boj proti uzlovskému návrhu sexuální výchovy nechávám na povolanějších, tedy rodičích. Byť osobnost spoluautora silně naznačuje, že asi nepůjde o povedené dílko. Také mi nesedí až nekritické sympatie lidí z čela Akce D.O.S.T. vůči Václavu Klausovi, on má svých much opravdu hodně. Ještě horší je pak podivné bratříčkování s vysokou funkcionářkou Svazu socialistické mládeže - Janou Bobošíkovou. Přesto podpis pod Manifestem D.O.S.T. nemám nejmenší důvod odvolávat.
Zajímavé je složení širší fronty havlistů a klausovců. Na straně Klause se to hemží společenskými nulami, jako je Petr Hájek, Lukáš Petřík, Adam Bartoš, Dušica Zimová nebo Ivana Řápková. Obratné prezidentské ,,vlezdořiťkovství´´ je asi tak to jediné, čím jsou tihle lidé významní. Na straně havlistické pak zříme mnoho kumštýřů ve svém oboru -  Evu Jiřičnou, Zdeňka Svěráka, Martu Kubišovou, Jana Hřebejka nebo Jiřího Suchého. Ti pro změnu od svého talentu a úspěchu odvozují patent na rozum, jakési zvláštní poslání vyjadřovat se formou petic ke všemu možnému a mít okamžitý přístup do médií. Troufám si tvrdit, že ani jedna skupina to nepojímá úplně šťastným způsobem. Řada témat se do prostého dělení Losna nebo Mažňák, Slávie či Sparta moc nehodí, aspoň já bych je tam nenapasoval.
A nakonec ještě k panu Bátorovi, s kterým jsem si loni na jaře na oné protikocábovské demonstraci potřásl rukou a prohodil několik málo slov (na téma soutěže AZ-kvíz, v které jsme si oba docela úspěšně zahráli, byť pochopitelně v různých dílech). Je zvláštní, že nestranická kandidatura na listině Národní strany u potenciálního ministerského poradce novinářům vadí, zatímco členství v KSČ u úřednického preméra novinářům nevadilo.
Myslím, že Ladislav Bátora se stal obětí mediální štvanice, která je dost možná součástí širší kampaně proti ministru školství Dobešovi. Ani dnes se pořádně neví, kdo Bátoru na ministerstvo doporučil. Dokonce se nějak ani neví, zda ho vůbec někdo doporučil. Nejprve se objevil v mediálních spekulacích, pak řekl,
že by se tomu nebránil (byť takovou nabídku nemá) a potom už celý příběh žil vlastním mediálním životem. Uvažoval o Bátorovi vlastně ministr Dobeš? Nevím.
Vybavuji si z dětství jednu Skoumalovu písničku s Fryntovým textem: ,,Mluvil jsem tuhle s červotočem, jenže už vůbec nevím o čem, a vlastně ani nevím proč, a byl to vůbec červotoč?´´ Dobře se to ti čeští novináři naučili...
KONEC ČLÁNKU

Odkazy - tentokrát spíše volné asociace
Manifest D.O.S.T. (podepsal jsem)
http://www.akce-dost.cz/dost.htm    
Zajímavý článek Václava Davida (v podstatě souhlasím)
http://david.blog.idnes.cz/c/178881/Kdo-je-tady-extremista.html    
Původní stanovisko Mladých křesťanských demokratů (souhlasím)
http://mladikd.cz/view.php?cisloclanku=2011022701
Člen TOP 09 píše předsedovi své strany (také pěkné zastání Bátorovi)
http://www.akce-dost.cz/20110224.htm