Matějkův udřený Roman. Roman Šebrle. Nebo Martin Roman?

František Matějka se ve svém článku s matějkovsky jadrným nadpisem (,,Odbory představily vizi. Vizi, jak nás dostat do hajzlu zkratkou´´, 2. 7. 2012, 21:22) pohoršuje nad odborářskými návrhy k současné krizi.

František MatějkaFoto: Idnes.cz (blog.idnes.cz)

Kamenem úrazu je pro Matějku idea vysokého zdanění úspěšných a bohatých. Autor je přesvědčen, že vysoký příjem je spravedlivou odměnou za životní dřinu. To je předpoklad, který podle mého soudu jistě míří správným směrem, ale přesto může být zjednodušující a zavádějící. Koneckonců, sám Matějka následně rozjíždí stavidla své jemné manipulace pomocí přiznaného zjednodušení.

Uvádí zápas Španělsko – Itálie, kde by odboráři prý zredukovali stav 4:0 na 2:2 nebo 3:1. Potom uvádí Romana Šebrleho, které by mu prý odboráři sebrali body. A v tu chvíli se mi vybavuje jiný Roman, kterému by odboráři jistě hodně sebrali. A kterému bych já sebral taky. Ano, mám na mysli Martina Romana, proslulého z dozorčí rady ČEZu. A jemu podobné manažery.

Martin Roman za svou práci dostal např. v roce 2008 odměnu 100 – 120 milionů korun. Jistý Miklós Salamon z NWR pak inkasoval v tomtéž roce dokonce 210 milionů a Klaus Dieter Beck z OKD 193 milionů. Ale zůstaňme u příkladu Martina Romana. Když to náležitě podělíme, vychází nám u něj 9 milionů korun na měsíc. Předpokládejme, že třeba řadový pekař (říkejme mu pan Novák) dostane 18 tisíc korun na měsíc (dejme tomu, že v obou případech půjde o hrubou mzdu, číslo dávám intuitivně, pekaři a manažeři v diskusi mě mohou opravit). To znamená, že pan Roman má 500x vyšší plat, než pan Novák.

František Matějka by pravděpodobně řekl, že je to tak správné, že mají mít oba stejnou daň (co nejnižší). Protože pan Roman přeci pracuje 500x více než pan Novák. Pan Novák pracuje 8 hodin denně a pan Roman? 500 x 8 = 4 000 hodin denně. Tady něco nesedí.

Dobrá, Matějka by patrně argumentoval, že pan Roman pracuje 16 hodin denně, 6 hodin musí spát, a tak mu zbudou 2 hodiny volného času. Pekař spí jen 4 hodiny denně (manuálně pracující prý nepotřebují tolik spánku), takže mu zbývá 12 hodin volného času. Má 6x více volna, zaslouží si 6x méně než Roman. Navíc má 4x méně stresující povolání – pracuje v jedněch pekárnách, zatímco Roman musí pendlovat mezi 4 dozorčími radami. A ten úspěšnější taky musí mít 2x vyšší inteligenci a 2x usilovněji se soustředit. Takže to máme 6 x 4 x 2 x 2 = 24 x 4 = 96. No vida, tak to nám vychází pan Novák pořád 5x podhodnocený proti panu Romanovi. A já už nevím, jaký další argument by na mě Král blog(g)erů vytáhnul.

Ne, v tomto se s Matějkou prostě neshodneme – nejsem přesvědčen o tom, že alokace peněz ve společnosti je spravedlivá. Nějaký starověký filozof (Sókratés? Aristotelés? Platón? Nejspíš ten poslední.) prý uváděl, že v ideální společnosti by nejbohatší člen měl brát jen pětinásobek toho, co bere nejchudší pracující. Alespoň tak jsem to zaslechl. Nevím, to bych asi akceptoval větší rozdíly a koneckonců neexistuje univerzální metoda, jak tomu netotalitním způsobem čelit. Ale idea progresivního zdanění (ať už špidlovsky otevřeného, anebo topolánkovsky schovaného za různé daňové odpočty) je v mých očích naprosto legitimní.

Zdanění životního úspěchu se ještě nerovná trestání za životní úspěch. Ani ve státě s progresivním zdaněním se nestane, že by kvůli tomu dramaticky ubylo lidí s touhou po bohatství. A ve státech s rovnou daní také najdeme nezaměstnané a bezdomovce. Koneckonců - i za komunistů bylo lepší být bohatý než chudý. Mít vilu a škodovku než 1 + 1 a trabant.

Nepovažuji se za velkého sympatizanta odborářů. V minulosti jsem je na tomto blogu zkritizoval, teď už je tak příkře nevidím. Nad realističností všech jejich návrhů jsem zatím (raději) moc nepřemýšlel. Ale na rozdíl od pana Matějky nepovažuji zdravě přiměřenou dávku státního rovnostářství za nic špatného.