Co má společného české zdravotnictví a jaderná ponorka Kursk?

Nabízí se jednoduchá odpověď, že obojí jde ke dnu. Správná odpověď je však složitější a kupodivu ani explicitně nesouvisí s akcí Děkujeme, odcházíme!

Možná si to ještě pamatujete - v srpnu 2000 skončila na dně Barentsova moře ruská jaderná ponorka Kursk, v ní svůj hrob nalezlo 118 námořníků. Zanechali za sebou truchlící příbuzné, kteří se dožadovali důsledného vyšetření celého neštěstí. Mezi nimi i jedna obzvláště rozčilená žena, už si přesně nepamatuji, zda to byla matka či manželka jednoho z nebohých námořníků. A potom se zklidnila a ztišila, jenomže...
Jenomže investigativní novináři dokázali nafotit fotografie, které obletěly svět - jeden muž v pozadí této ženě aplikoval jakousi injekci. Podle všeho obsahovala sedativa - tlumicí prostředky. Tyto fotografie demonstrovaly, kam se Rusko pod vedením svého nového pána, kágebáka Putina bude ubírat. Ke státu, který dokáže zajistit jakousi elementární stabilitu pomocí silné ruky a dlouhých prstů tajných služeb. A jejich tradičních metod. Dotyčná žena, otupená sedativy, byla jasnou výčitkou nastupujícím ruským poměrům.
Přesuňme se teď k nám domů, do české kotliny. Většina z nás už to zažila, mít příbuzného v nemocnici. A také víme, jak rychle po příchodu do nemocnice dokážou mnozí starší pacienti otupět a rezignovat na život. Známe jejich rychle se snižující vitalitu, slábnoucí chuť k jídlu, občasné halucinace a bludy. U pacientů, kteří mají návštěvy méně často, a navíc třeba nemají v příbuzenstvu žádného lékaře ani bystrého pozorovatele, jsou ty projevy silnější. Je to způsobeno podáváním sedativ. Pracovat v nemocnici není žádný med, a tak u pacientů, kteří ,,systematicky zlobí´´ a volají sestřičku co pět minut, u takových
je snad podávání tlumicích léků přinejmenším mravně dilematické. Ale podle mého osobního dojmu se sedativa v nemocnicích používají takřka plošně.

Pacient, který by jednou za čas chtěl náhodou v noci napít (tedy prakticky každý) je považován za potenciálního prudiče a podle toho je s ním naloženo. Sestřičky chtějí mít klid, na různá rehabilitační cvičení zhusta kašlou a jejich nejoblíbenější zdravotnickou činností je čárkování vypitých tekutin (které stejně bývá nepřesné) nebo nakapání nosních kapek. Pacienti, kteří jsou již imobilní, jsou ,,nakrmeni´´ a sice tak, že se jim dá vedle postele (v níž jsou pochopitelně zaklíněni) jídlo, které je za pár desítek minut zase odneseno a vyhozeno do koše. Když takový pacient pustí stolici do pamprsek, zpravidla nějaká moudrá sestra konstatuje, že tohle bude na kompletní mytí a pacient v těch zadělaných pamprskách leží tři hodiny netknutý dále. Po několika týdnech ,,léčebného pobytu´´ mu jsou k velkému překvapení diagnostikovány opruzeniny a proleženiny.
Ostatně takový ředitel brandýské nemocnice MUDr. Semerádt to říká na rovinu: ,,No a pak je pro nás samozřejmě stěžejní oddělení následné péče (obdoba léčebny dlouhodobě nemocných, známé LDN). Podívejte se, co si budeme povídat, největší byznys jsou dneska ´mrtvolky´. Na běžného pacienta
dostaneme od pojišťovny 700 Kč na den, musíte ho celý den krmit, běhat kolem něho... no, a na tyhlety ležáky je 1200 Kč na den. Dáte jim jedny pamprsky, výživu a hotovo. Tak si to spočítejte, co je výhodnější?´´ (Odkaz 1)
Ponížení starých a bezbranných lidí na ekonomický materiál, z něhož se těží body vykazované zdravotním pojišťovnám je realitou, která vychází ze stávajícího nastavení zákonů, jakož i ducha doby. Je svým způsobem analogií degradace života klíčího, které jsme také svědky. Ostatně, říká se, že domovy důchodců jsou pomstou za jesle. Možná se brzy bude říkat, že takzvaná eutanázie, která se hodí do krámu stávající vládnoucí generaci, je pomstou za interrupci, která se tolik hodila do krámu generaci předchozí.
Jakoby to všechno platilo také o LDNkách a odděleních následné péče. Příběhy jednotlivců dojímají více než příběhy masy. Jestliže západní svět více dojme jedna málem ukamenovaná cizoložnice z Íránu, nežli genocida v Súdanu, není vůbec divu, že média tolik dojala ona Ruska omámená dávkou sedativ. A přitom stejným médiím příliš nevadí, že se v našich nemocnicích podávají sedativa tisícovkám pacientů. Takový kabinetní kousek novinářského pokrytectví, nemyslíte?
KONEC ČLÁNKU

Odkaz 1
http://www.tribune.cz/clanek/18557