10 způsobů, jak zvorat volební lístky

Poprvé v životě jsem seděl ve volební komisi a na ty velké plachty voliči hodně nadávali. A ne úplně všichni si s nimi poradili. O typologii neplatných hlasů nyní pohovořím.

Úvodem bych podotkl, že chaotická distribuce volebních lístků – poměrně dost lidí je vůbec nedostalo do pošty – tomu neprospěla. Řešit způsob vyplnění až v místnosti, to je pro nejednoho člověka už dost pozdě. Obecně byly s lístky pro celopražskou kategorii větší problémy než pro kategorii městské části. Rozhodl jsem se typologii volebních ,,kazičů´´ (aniž bych chtěl ty nebohé občany nějak kritizovat – vždyť o způsobu volby se na místě ujišťoval i nejmenovaný senátor a kandidát na starostu zároveň) členit od případů nejbanálnějších až po případy závažné. Nepochopení volebního systému (jako v kauze Jančík 2006) ponechám stranou a možná jej rozeberu někdy jindy.

Typ 1 – Paroubkobijec (tento případ je sice ze sněmovních voleb, ale svojí pointou mě přeci jen zaujal, proto jej zmíním jako malý předkrm): V Ústeckém kraji vedl kandidátku ČSSD a nějací dva mladíci vycházející z volební místnosti se reportérovi před ní pochlubili, kterak to Paroubkovi natřeli. Vhodili totiž do volební urny obálku s lístkem ČSSD, na nějž napsali velký nápis PAROUBEK JE DEBIL (nebo tak nějak). Když jim reportér vysvětlil, že jde o platný hlas pro ČSSD, jejich nadšení poněkud povadlo. Název strany byl z lístku jednoznačně patrný a k dodatečným úpravám nepředepsaným zákonem komise prostě nepřihlíží. Nyní již přikročím k případům z proběhlých místních voleb.

Typ 2 – Nevinný kverulant: Úsměvný případ úvodem. V době, kdy jsem si odběhl, abych sám volil, prý jeden hádavý pán v naší místnosti napadl volební názvosloví. A sice s odůvodněním, že křížek pro jednotlivého kandidáta se nemůže dávat jako x, ale pouze jako +, neboť křížek dělaný z rohu do rohu na obdélníku nemá pravý úhel, tudíž už není křížem. Nakonec tedy křížkoval +, což nevadilo, volební zákon umožňuje + i x, bez ohledu na nějakou pravoúhlost. Mimochodem, neříká se tomu bílému obrazci na modré skotské vlajce svatoondřejský kříž? Z kategorie kverulantů ještě stojí za zmínku lidé, kteří záměrně nevstoupí za plentu a v rozporu (s nevymahatelným) zákonem hlasují rovnou. Mnozí to pak udělají z roztržitosti (většinou je ale komise včas zadrží), každopádně platnost hlasu z pochopitelných důvodů není narušena.

Typ 3 – Volím jako do Sněmovny: Tohle je lidsky pochopitelný přístup, který platnost lístku opět nikterak neohrozí. Občan zakřížkuje svoji oblíbenou stranu a k tomu přidá hlasy malému množství (třeba 1 či 2) svých oblíbenců nebo známých. To je samozřejmě hlas pro všechny členy listiny a k preferencím se nepřihlédne. Lze však říci, že zkreslení voličovy myšlenky je malé.

Typ 4 – Křížek to jistí: Způsob, jakým mohou svoji myšlenku zabít uvážlivější voliči, typicky ve volbách do zastupitelstva městské části. Volič má nějakou oblíbenou stranu, v ní fandí jedné místní platformě, která zaplňuje polovinu míst na kandidátce, zatímco ta druhá je banda kazisvětů. A tak křížkuje dlouho a pečlivě – toho ano, toho ne, toho ano, toho ne, toho ne, toho ano, … (Kvůli volebnímu zákonu je takováhle volba nesmysl, ale předpokládejme, že volič by chtěl jen vyslat vzkaz a neovlivnit konečné složení). Zbylý počet doplňuje křížky z jiných kandidátek (řekněme M) nebo je nechá plavat (M = 0). Jenže pak to posichruje velkým křížkem u dané hlavní strany, čímž myšlenku zabije – protože ze svých N hlasů jich dá po 1 právě vedoucím N-M kandidátům (plus těm případným doplňkovým) a myšlenka vytrestat třeba 1., 5., 6. a 11. se tím zcela rozpadá. (Ale příklad Jančík 2006 ukazuje, že ani bez toho křížku nahoře by mnoho nezmohl. I když na menších městech asi ano, vím o jednom městě o 7 000 lidech, kde ten volební systém je ušitý v zásadě na míru.)

Typ 5 – Prokřížkuji se až k nepodpoře své strany: Existují i lidé, kteří volbu do zastupitelstva pojali tak, že dali straně A velký křížek a mezi ostatní kandidáty umístili právě předepsaných 9 křížků. To samozřejmě vedlo k tomu, že volili oněch 9 přednostních kandidátů a do počtu 9 pak doplňovali kandidáty své strany, které v tomto případě udělili jmenovitě 0 hlasů. Tímto případem jsem vyčerpal kategorii platných hlasů.

Typ 6 – Fajfkař: První příklad neplatného hlasu. Takovýto volič lístek vyplní namísto křížkem/křížky svůj lístek raději fajfkou/fajfkami, případně jinými symboly, k takovým úpravám se ovšem nedá přihlédnout, a tak vzniká zcela prázdný (tedy neplatný) hlas.

Typ 7 – Mám 63 hlasů, tak se vyřádím: Do velkého zastupitelstva se volilo 63 lidí, a tak lidé měli problém pochopit, že mají jen 9 hlasů, protože jsou v sedminovém volebním obvodu. (Mimochodem, jedna žena měla problém pochopit, proč její kandidát na primátora není na plachtě vůbec k nalezení. Ale včas si to nechala vysvětlit.) To pak vedlo k přílišnému počtu křížků, ať již individuálních, anebo cestou většího množství zakřížkovaných stran. Takovým lidem (pokud se včas zeptali) jsme to museli vysvětlit logicky: ,,Tam, kde je nalevo nahoře napsáno 45, tam volíte 45. A tam, kde je nalevo nahoře napsáno 63, volíte samozřejmě 9.´´ (Pointa je, že číslo 9 bylo v pravém horním rohu.)

Typ 8 – Nebudu to komplikovat, volím všechny bez námitek: Setkal jsem se i s tím, že někdo pravil: ,,Když je chci volit všechny, tak nezakřížkuji nic.´´ a já jim musel vysvětlit, že když to nechtějí komplikovat, ať udělají jeden velký kříž u strany s plnou listinou a nic víc. Předpokládám, že ty úplně prázdné lístky pocházely od analogických lidí, kteří se nezeptali včas. Nicméně v dobách Národní fronty se právě takové uznávaly, jestli si to dobře představuji.

Typ 9 – Tu druhou obálku si schovám: Velice oblíbený přístup. Lidé, kteří si hlasovací lístky vyzvedávali až na místě, začasté považovali velké lístky za druhou obálku k jednomu hlasu, ale zpravidla se to povedlo včas vysvětlit. Přesto počet lidí, kteří velkou volbu sabotovali, nebyl zcela zanedbatelný. Jedna dívčina si zase velkou plachtu rozbalila až po vhození obálky a ptala se, co to má znamenat. To už bylo pochopitelně pozdě.

Typ 10 – Střihoruký Edward: A největší drsoň nakonec. Velmi rychle jsme rozhodli o neplatnosti hlasu, kde byl volební list rozstřihán na jednotlivé kandidátky a některé z nich byly dovnitř vloženy. Volič zřejmě pochopil doručenou volební zásilku patrně ve stylu: ,,Zábavná hra pro šikovné ruce – udělej si sám volební lístky´´. Koneckonců, proč ne, když byly ty volební lístky tak pěkně ohraničeny, ještě stylovější by byl symbol malých nůžtiček u přerušované čáry, jak to známe z českých úřadů :-)

Závěrem bych ještě sdělil, že se nám podařilo počet neplatných lístků rozumným způsobem snížit, lidem jsme se snažili poctivě odpovídat a u lidí bez předem doručených lístků raději i předem upozorňovat. Asi jen každý třicátý hlas do velkého zastupitelstva byl vložený + neplatný (ovšem z hlasů nepojatých čistě stranicky šlo zhruba o každý pátý), ovšem asi každá dvacátá obálka neobsahovala onu větší plachtu. A to je námět k přemýšlení pro organizátory příštích voleb. Jenže jak to zařídit směrem k větší jednoduchosti, když pro desetitisícová města se stávající systém jeví vcelku optimálním?

A jakým způsobem jsi svůj volební lístek (ne)zvoral Ty, drahý čtenáři? Na to máš prostor v diskusi pod článkem!

KONEC ČLÁNKU