Konec ledna nikdy nevěstil nic dobrýho.V bódě nám vystavili noty vo tem, jak sme uplynulý metry makali a jak se nám dařilo lozit učitelském do gébišu.
Vízo - pohroma ve familcewebová válka
V mým případku to byla obvykle těžká nedařba. No zkuste si něco nezáživnýho namlátit do štrycle, dyž nemáte pamatováka. A k temu gepět celý hodiny zamachlované v cimře a poslóchat nezáživný žgryndy a pomale to ani nesmět komentovat. No néhorší járy moji lajfky!
Když sem pak na kéru máznul svý vízo na ponk, tak to dycky vypadalo, že budu muset pro starý medvědy zavolat rychló. Argumentoval sem hned, že nésu úplně na chvostu a taky že nemám trojku z chování, jako legendární spolužák, névětší náčelník přes průsery fšeho druhu a třídní pyrotechnik, kerýmu sme hókali Sysel. To byl těžce hrubé sáček!
Ten měl třeba vod fotra slíbenýho fechtla za to, když teho permanentního trojáka z chování mít aspoň jednó nebude. Bohužel, až do konca bódy byl Sysloš pěšák.
Jednó nám učitelské češtiny dal ve slohu napsat báseň na téma druhá světová mlata. Syslův vál ho pak doslova vyštajfčil, nazval autora hlupákem a pitomcem. Nicméně ty betelný verše gómu dofčil:
Války už mám dosti,
z gestapáků zbyly jenom kosti.
Hle – v dálce vidím tetu,
zkosila jí dávka z kulometu.
Odveta na sebe nedala dlóho čekat. Sysel napěchoval lahvičku vod Lybaru směsicí suříku a hliníku, vomotal to izolepó a zarazil do teho prskavku. Vyzvedl si mě na kéru s tem, že zgómnu to, so dofčil žádné. Před kérem češtinářa sme zarazili, Sysloš narval amatérské granát do jeho brífpixle na futrech vod zahrádky a špinkó zkušeným grifem válečnýho pyrotechnika prskavku zapálil. Nabrali sme pilu a za cemrem uslyšeli temnó šlehu, nemlich takovó, jak dyž řachla teplárka na Špitálce. Kantorovy futra byly na mraky. „To má za to“, děl Sysel, „že furt štengruje.“
Další jeho vydařené kósek byl, když zabalit náboje do poprágrofky do spořiča tabáku, hodil blesk a máznul je na tajňačku ve kšeftech do práznéch flašek vod škopků. Vyšel v klídku před kšeft a na tratecu jen házel čučku, jak lidi beró o překot pilu z kvelbů aus a strkajó se, jak když ve válce písknó letecké poplach.
Velice populární bylo zapalovat ve třídě celuloidový kósky pravítek, zamachlovaný do alobalu. To byl takové štynkec, že se ani nedalo déchat a navíc to štípalo i v auglách, takže každé brečel jak na šlusový mávačce. Obvykle jsme museli vyklidit cimru a dlóho větrat, čímž se chystaná písemka z matiky nebo debilní diktát z češtiny odložil na příště. Sysel měl sténě trojku z chování, víc už to nešlo, tak to pro nás rád ubóchl.
Jednó takhle před písemkó zase rozfajroval dýmovnicu nějaký šprtce v mošně, štynkec a čmód jak sviňa. Ale do cimry vtrukl nejen češtinářské, ale na hospitacu i fýra bódy a inspektorské z kraja. Inspektor byl asi nějaké měkké, nebo astmatik, páč vyvalil baterky a hned ze startu nahodil těžkó dávivó. Šoklé řiditelské se jen zmohl na konstatovačku „Sysle, proboha, ty seš recidivista!“
A pak že v bódě nebyl žádné lochec…
Slovíčka
lozit učitelském do gébišu – zavděčit se učitelům, lézt učitelům do prdele
hrubé sáček – drsný týpek, nebojácný
bóda – škola
starý medvědi - rodiče
fechtl – malý motocykl do 50 ccm
druhá světová mlata – druhá světová válka
brífpixka na futrech – dopisní schránka na dveřích
nabrali sme pilu – začali jsme utíkat
poprágrofka – poplašňák, startovací pistole
tratec – chodník
šlusová mávačka – pohřeb, poslední rozloučení
štynkec - smrad
zamachlovaný – zabalený, uzavřený
vyvalit baterky – vykulit oči
těžká dávivá – velké dávení
lochec - legrace
