Zastaralý průmyslu už u nás téměř neexistuje, zelený je klička

Těžký průmysl není ani energetický, ani ekologický zločin. Potřebu udržení tohoto klíčového odvětví v české ekonomice překvapivě nedávno podpořilo i Hnutí Duha prostřednictvím svého energetického experta Jiřího Koželouha (v článku v e15). Je to posun vpřed, protože ještě na semináři v Poslaneské sněmovně na podzim loňského roku jeho tehdejší energetický expert Martin Mikeska označil tento průmysl štítivě za „špinavý“.

Jak ale rozhranit tradiční průmysl od „zelené ekonomiky“? Je tomu asi skutečně tak, že pod pojmem „zelená ekonomika“ si většina lidí představuje turistiku, vzdělávání, softwarové firmy… Ale je tu i potřeba vyrábět a budovat vodní elektrárny s výkonnými turbínami, betonové přehrady, větrné elektrárny s mohutnými, vysokými tubusy z válcované oceli, s vrtulemi a rotory z oceli, mědi, kompozitů. Jestli environmentalisté prosazují železniční dopravu proti silniční, pak je nutné stavět lokomotivy, z oceli vytahovat kolejnice, budovat náspy, podjezdy a přejezdy, protihlukové stěny, a tak dále. Ujišťuji zelené aktivitsty, že dvacet vagonových dvoukolí obnáší 23 tun poctivé oceli. A ačkoliv jejich výrobce ve Francii i jejich odběratel v Děčíně jsou z definice umístěni na železničních uzlech, dvoukolí se vozí kamiony. Ptal jsem se proč a šéf zásobování mi řekl, že po železnici by se těch dvoukolí, která potřebují k rekonstrukci vagonů, jednak nedočkali, jednak nedoplatili.

A to ještě nejsme stoprocentně nezávislí na fosilních zdrojích, jak hlásá Greenpeace, a elektřina je k máni kdykoliv si vzpomeneme. Jak by takové zásobování, ale třeba i osobní železniční doprava, vypadaly, kdyby fungovaly jen v případě, že je elektřiny (pro elekrické lokomotivy) dostatek, tedy za slunečných, mírně větrných dní? Nebo se opravdu vrátíme k obnovitelným zdrojům a zprovozníme staré dobré partní lokomotivy vytápěné dřívím? Během několika příštích let bychom vykáceli většinu evropských lesů, jako se to stalo v 19. století ve Velké Británii.

Nač tato odbočeni? Pro ilustraci, že je potřeba domýšlet věci do důsledků a neztratit kontakt s reálným, každodenním životem. Pění mi krev, když si čtu v novinách, že „prolomení těžebních limitů“ je otázkou „politické vůle“. Ne, není. Je to otázka potřeby energie a její dostupnosti. Energii potřebujeme, když ji potřebujeme, a ne když náhodou je k mání. „Politickou vůlí“ je rozvoj ekologické železniční dopravy a její upřednostnění proti „špinavé“ dopravě silniční. Výsledkem je, že se železniční dvojkolí převáží z nádraží do nádraží přes půl Evropy v kamionech.

Z makroekonomického hlediska se u nás těžký průymysl udržel patrně proto, že má mezinárodní konkurenční výhody. Máme kapacity, infrastrukturu, obchodní vztahy a vzdělanou pracovní sílu. Prosperuje, protože prodává, má zákazníky, nabízí dobré podmínky. Cenové, dodavatelské a (asi hlavně) kvalitiativní.

Ze své profese se s průmyslovými podniky docela často „vídám“, a tak si dovolím prohlásit, že „zastaralý český průmysl“ již neexistuje. Podniky, které měly to štěstí, že přežily, prosperují a rozšiřují se, tak činí pod knutou zpřísňujících se ekologických předpisů a rostoucích cen energie, o kterých environmentalisté tvrdí, že klesají.

Naopk silné pochybnosti mám o novém, snad i ekologickém průmyslu, který u nás vznikl a rozšiřuje se. Moderní logistické areály budované na předměstí Prahy a dalších velkých měst, kde se zboží překládá, přebaluje, přeštítkovává a někde i mírně přepracovává, to jsou ty nejjednodušší, nejlevnější stavby, splňující ten nejmenší energetický nárok – aby tam nebyl průvan. Stačí vstoupit a rozhlédnout se. Ale potvrdili mi to i dva architekti a potvrzuje to i údaj renomované realitní agentury DTZ, která uvádí, že 15 % kancelářských budov je certifikováno jako „zelených“ podle mezinárodně uznávaných standardů a 81 % rozestavěných budov o certifikaci usiluje. U logistických a průmyslových objektů je certifikováno 1 % budov (odvozeno od užitné plochy objektů). Jestli se tedy energií plýtvá, je to dost možná v moderním českém průmyslu, než v tom tradičním.

Jiří Koželouh se odvolává na studii ekonomů z úřadu vlády. A že podle ní jsme na tom opravdu ve srovnání s EU hodně špatně, šestí nejhorší v náročnosti jednotky HDP na spotřebu energie. Inu, na úřadu vlády se to ekonomy jen hemží. Já bych se spíše přikláněl ke studii Svazu průmyslu a dopravy, podle které na tom nejsme o mnoho hůře než je evropský průměr.

Ale v zásadě souhlasím s ekologisty: vždy je co zlepšit, vždy je kde šetřit. Například vyrábět umělý sníh a lyžovat za umělého osvětlení považuji celkem za zbytečné. Také nechápu, proč se fotbal hraje v noci a v zimě, za umělého osvětlení a na vyhřívaném trávníku. A kdyby se členové České filharmonie učili své party přes den zpaměti, mohly by se koncerty konat i večer, když sluníčko nesvítí a šelest zpeřených listů okrasných javorů na pražském vltavském nábžeží v bezvětří utichá.