Záhadné zdražování Pražské teplárenské

Od podniku, ve kterém má hlavní město Praha byť i jen malý majetkový podíl, nelze očekávat slušný vztah k zákazníkům. Pražská teplárenská zdražuje teplo pro domácnosti z důvodů vskutku záhadných. „Pražská teplárenská upravuje od 1. 1. 2015 ceny tepla,“ píše ve své tiskové zprávě Pražská teplárenská, a.s. (PTAS). Jak taková „úprava“ neupravených cen vypadá?

„Domácnostem, které odebírají teplo z lokálních plynových zdrojů, se průměrná cena zvyšuje pouze o 2,9 %. To znamená zvýšení měsíčních výdajů přibližně o 40 Kč (byt 3+1 se spotřebou 30 GJ za rok). Domácnostem, které odebírají teplo z Pražské teplárenské soustavy, se průměrná cena zvyšuje o 4,7 %. Měsíční náklady u průměrné domácnosti se tak zvýší přibližně o 60 Kč.“

Zdražuje se tedy pro levobřežní „pouze“ o 480 a pravobřežní o 720 korun za rok. Přibližně,  v průměru. Důvod?

„Celkové zvýšení průměrných cen o 4,2 % je způsobeno rostoucími náklady na výrobu a dodávky tepla, zejména pak nárůstem nákladů na pořízení energií a rostoucí cenou emisních povolenek,“ uzavírá PTAS.

O jaké náklady a energie se jedná? Z 22,19 % zemní plyn. Jeho ceny klesají. Kde kdo letos nabízel plyn levněji, na příští rok zrovna tak. Na burze ceny plynu klesly od počátku tohoto roku ze 152,49 USD/m³ na nynějších 130,91. tedy o 14,2 procenta. Předpovědi jsou příznivé: vzhledem k návaznosti na ceny ropy a k rozhodnutí OPEC nesnižovat objem těžby zemní plyn výrazně nezdraží.

Další energií je elektrická. Ta zlevnila o 11 procent.

Dalším důvodem uváděným PTAS je rostoucí cena emisních povolenek. Je otázkou, kolik jich společnost potřebuje, když ostatní energii nakupuje jako teplo vyráběné jinými dodavateli. Pokud tito dodavatelé potřebují povolenky, nemůže je kupovat PTAS, nebylo by jí to uznáno jako oprávněný náklad.

Nicméně: v roce 2012 podle výpočtů ERÚ činila průměrná cena povolenky 186,5 Kč/t (CO₂), loni to bylo 113,4 koruny, o zhruba 39 % méně. Přesto se ceny tepla v Praze mezi roky2012 a 2013 zvýšily (v průměru o 2,5 %). Za letošní první a druhé čtvrtletí ceny povolenek stouply na 162,2 a 144,4 Kč respektive, v průměru na 153,3 Kč, tedy proti loňskému průměru o 35 procent. Tedy méně, než kolik činil pokles v období předcházejícím. Za celý letošní rok bude průměr nižší, protože mezi únorem a dubnem došlo ke krátkodobému výkyvu směrem vzhůru.

Ani do uhlí nám v podstatě nic není. Nicméně: kdybychom spekulovali o cenách uhlí, ze kterého společnost Energotrans vyrábí teplo pro Prahu a od které v roce 2013 PTAS překupovala 69,33 % všeho svého tepla, těžko by se našly důvody, proč by toto uhlí mělo být dražší, když ceny uhlí celosvětově klesají.

V neposlední řadě PTAS i jiné teplárenské podniky shodně tvrdí, že minulá zima byla velmi mírná a že dodávky tepla (a tedy i výroba) klesly o 15 až 20 procent. Od 2. čtvrtletí minulého roku jsou indexy produkce energetického průmyslu meziročně v poklesu, který letos pokračoval. To znamená, že došlo k úsporám ve spotřebě paliv, ale i emisních povolenek.

Srovnejme ještě některé další relevantní údaje. Za první tři čtvrtletí letošního roku stoupl hrubý domácí produkt o 2,4 až 2,9 procenta. Ceny průmyslových výrobců se snížily v letošním 2. čtvrtletí meziročně o 0,2 %, ve třetím o 0,1 %, přičemž ceny v oboru dobývání a těžby šly dolů o 4,5 %, respektive 2,8 procenta (skutečně uhlí podražilo?). Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen za posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců byla v listopadu stejně jako v říjnu 0,5 procenta. Teplo tedy zdražuje rychleji, než roste ekonomika, zdražuje navzdory inflaci/deflaci, produkci, poptávce i počasí.

Skutečné důvody, proč zdražuje teplo, se zřejmě od podniku, ve kterém má majetkový podíl hlavní město, nedozvíme. Což je ostatně pro Prahu typické. Není velkou útěchou, že v tom Pražané nejsou sami, bezdůvodně zdražují i jiné teplárenské podniky, např. Opatovice či Plzeňská teplárenská.

Jeden skutečný důvod se ale nabízí. Z prioritně prosazovaných scénářů téměř již schválené Aktualizace státní energetické koncepce (ASEK) vyplývá, že dojde s největší pravděpodobností k rozpadu systému centrálního zásobování teplem (CZT). Snahou teplárenských společností tedy bude během posledních čtyř, šesti let trhnout, co se dá. Pro spotřebitele tepla z CZT to pak ale znamená jasnou strategii: kdo uteče, ten vyhraje. Tedy přesně to, proti čemu se naše sdružení SFÚT už tři roky marně bouří.