Výmluvy

Třídenní konference Dny teplárenství a energetiky, které se konaly předposlední dubnový týden v Hradci Králové v pořadatelství Teplárenského sdružení ČR, přinesly mnoho nových informací, pohledů na energetická témata i názorů na jejich řešení. Veselo nebylo. Energetika to nemá dnes jednoduché. Ale řada důvodů, proč tomu tak je, jsou jen výmluvy.

Z mnoha, které zazněly, si vyberu jen dvě. Za prvé, energetika je ve stavu velmi nepřehledném a nedá se předpovídat další vývoj. Není to pravda.

Energetika je pod dominantním vlivem politických rozhodnutí. Už když se rýsovala, odborníci varovali před jejich důsledky. Znali velmi dobře z praxe, jak se elektřina bude v sítích i na trhu chovat, věděli, co znamenají pohyby energetických surovin na burze. Česká republika zaváděla volný trh elektřinou po roce 2000, později státní podnik řídící přenosovou soustavu ČEPS vypracoval a uskutečnil systém podpůrných služeb a systém aukcí volných přenosových kapacit, velmi dobře věda, jak je těžké udržovat vyrovnanou bilanci výroby a spotřeby v síti. Česká republika téměř opustila někdejší socialistickou mezinárodní soustavu MIR pro její nespolehlivost a po splnění mnoha náročných podmínek vstoupila do západoevropské soustavy UCPTE. Pavel Šolc, dnes náměstek ministra průmyslu a obchodu, může hodně vyprávět o úsilí, s jakým se organizovaly zálohy zdrojů i přenosových tras včetně jejich posilování, aby byly podmínky UCPTE dodrženy. Jak se dojednávaly možnosti regionální přeshraniční spolupráce, která musela být koordinována s přeshraničním dispečerským řízením sítí. OZE všechny tyto procesy určitě neusnadnily.

Energetičtí experti včas varovali před nedostatky a slabými místy OZE. Nejprve z technologického hlediska, později, po přijetí systému podpor, i z hlediska ekonomického. Varování zůstala nevyslyšena. Jan Vondráš z konzultační společnosti Invicta Bohemica na konferenci řekl: „Od roku 2008 prohlašujeme, že bude nutné prolomit limity těžby hnědého uhlí. V debatách vláda i Václav Pačes, předseda Akademie věd ČR, dávali najevo, že je to jasné. V reálu zelení vše převálcovali a konečná rozhodnutí byla úplně jiná.“ Podotkl také, že v roce 2008 jejich firma dělala průzkum mezi teplárnami. Ze 38, které vyráběly teplo z uhlí, 35 odmítlo přejít z hnědého uhlí na zemní plyn nebo biomasu, protože by se to nevyplatilo. Nejnovější průzkum Teplárenského sdružení vykázal podobné výsledky: ze 23 jeho členů, kteří topí uhlím, ani jeden nechce měnit palivo. „Předpovídali jsme masivní resubstituce ze zemního plynu zpět k uhlí. To se splnilo,“ řekl J. Vondráš.

Odborníci a dispečeři přenosové soustavy by potvrdili, že se splnily i hrozby přetoků elektřiny a blackoutů uprostřed léta – ne z nedostatku elektřiny, ale z náhlých a nepředvídatelných přebytků.

Energetika je odvětví závislé na fyzikálních zákonech a – kupodivu – i ekonomických pravidlech z těchto zákonů vyplývajících. Jako taková je tedy velmi dobře předvídatelná. Chaos a nepředvídatelnost do ní vnesli politici sérií svých nekvalifikovaných rozhodnutí. Tak je tedy „spravedlivé“ požadovat po politicích, aby věc uvedli do pořádku.

Za druhé, opakovaně zazněla výmluva, že ať už si ve své státní energetické koncepci napíšeme cokoliv, rozhodne německá Energiewende, a teprve podle Německa my můžeme koncipovat naši koncepci.

Česká republika není svou ekonomickou silou žádný evropský slon, budiž. Ale technickou úrovní svých zdrojů, robustností energetických sítí (elektrárenských i teplárenských) a vysokou odbornou i technickou úrovní jejich řízení, v neposlední řadě i objemem mezinárodního obchodu s energií (obrovský objem neobchodních přenosů v to nepočítaje), jsme evropskou velmocí. Mezi evropskými energetiky má ČR velmi významné a vlivné renomé a v odborných kruzích i velmi kvalitní personální zastoupení. V čem naopak zaostáváme je kvalita politického zastoupení. Zatímco na Dnech teplárenství a energetiky energetici skuhrali, že sama ČR… a jak ty emise… a jak ty OZE… až jak rozhodne Brusel, polský ministerský předseda Donald Tusk představil jasnou koncepci evropské energetiky výhodnou pro Polsko, ale zároveň ne nevýhodnou pro EU. Energetiku postavenou na neruském plynu a na domácích zdrojích – v polském případě černém uhlí. Britové a Maďaři chtějí jaderné zdroje a nepochybuji, že je budou mít.

Poslední 186. verze Aktualizace Státní energetické koncepce ČR prosazuje zemní plyn pro teplárenství a uhlí pro elektrárenství (ve 173. verzi to bylo naopak). Důvodem je potenciální nedostatek uhlí, pokud se nebude těžit za limity. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek koncepčně prohlašuje, že by mohlo dojít k malému prolomení a referendu, akorát neřekl, zda referendum bude také malé, střední nebo větší a zda bude více či méně závazné a jaké nové zdanění (příspěvek, rentu, dotaci, kompenzaci, náhradu, doplatek), větší či menší, pro toho či onoho, dočasně nebo napořád, zase zavede.

Zatím poslední verze ASEK není strategie energeticky vyspělého, politicky suverénního státu, ale lezení do zadku Německu, Bruselu i Rusku zároveň. Na takto jasné, rozhodné a prozíravé politické stanovisko my, spotřebitelé, můžeme odpovědět pouze jedním způsobem: lezte si, ale další peníze na to už od nás už nečekejte.