Tak zase zdražujeme teplo, co s tím naděláte

Teplárenské sdružení před pár dny  vyslalo svým zákazníkům jednoduché oznámení: zase zdražíme, s tím nic nenaděláte.

Půvab státem regulovaných odvětví spočívá v tom, že když si určíte nějakou cenu, tak ji také realizujete, protože je to cena oprávněná. Tak je to v regulích, tak to schválí regulační úřad, v tomto případě energetický. Není pochyb, že zdražení tepla z centrálních zdrojů schválil ještě před oním oznámením.

Zdražení se bude týkat hlavně tepla z hnědouhelných tepláren. Důvody jsou snad jasné. Ceny energie klesají, ceny primárních energetických surovin také, inflace se potácí těsně nad nulou a ceny průmyslových výrobců dokonce vykazují deflační vývoj. Ceny uhlí klesají třetím rokem v řadě. Mzdy se drží tak tak na nule. Tak proč nezdražovat?

Protože ekologizace! V ceně tepla vyrobeného z hnědého uhlí se kromě ceny paliva a úspor tepla u odběratelů začínají projevovat investice do snižování emisí, vysvětlil Martin Hájek, výkonný ředitel Teplárenského sdružení ČR. (Cena úspor u odběratelů v cenách tepla z tepláren je obzvláště sofistikovaný oprávněný náklad – pozn. aut.) „Bude to stát mnoho miliard korun a je nutno investice dokončit do roku 2020. Velká část jich je hotova či rozpracována. Promítají se však do cen tepla, hlavně z hnědého uhlí,“ vysvětluje M. Hájek v rozhovoru pro Lidové noviny. „Ty požadavky jsou tak extrémně přísné, že postaví téměř na roveň emise z plynových kotelen a z těch vylepšených uhelných. My navíc neznáme ty zcela finální požadavky EU. Směrnice nastavila nejvyšší limity, nyní se jedná o tom, jaké budou nejlepší dostupné technologie, podle toho se nastaví finální limity.“

Snažím se představit si, že ocelárna Lakšmího Mittala investuje 2,5 miliardy korun do odprášení a pak přijde na trh, řkouc: „Bylo to drahé, přihoďte nám dolar na tunu.“ Nebo automobilky: už vidím sexbomby na autosalonu ve Frankfurtu, jak opřeny o nejnovější modely světových značek říkají: „Ekologizujeme, zlepšujeme bezpečnost a k tomu ještě ty klimatizace a navigace… Může nám, prosím, někdo schválit …“? Ale zůstaňme v tuzemské energetice. Ekologizace Chvaletic přijde na dvě miliardy. Může Severní energetická přijít na elektrickou burzu a říct: „Entschuldigen, aber zdražujeme proud“? To si nedovolil ani ČEZ, novou elektrárnu nespustil a ceny elektřiny ne a nestoupnou. Missbillingen.

Teplárny prohlásí: bude to stát miliardy. Nevědí kolik, nevědí které teplárny, nevědí, zda pro ně budou mít uhlí (vydolovat nějaké rozhodnutí státu coby vlastníka uhlí je a bude, s mírou rozhodnosti a odvahy politiků či jejich úředníků, fakt kumšt). Nevědí dokonce ani, co se případně v těch teplárnách bude pálit (za to ovšem nemůže Hájek, tomu se říká Státní energetická koncepce). Nevědí, jaké ekologické limity budou a jak jich dosáhnout (za to taky nemůže Hájek, to je zase evropský klimatický balíček), ale už vědí, že se to „promítne do cen tepla“. A kam jinam by se to mělo promítat? Do provozních úspor, do marží, do obvyklých zisků? Ale to snad… nebude nutné…?

A dále - čím méně odběratelů a více úspor tepla, tím dražší to teplo bude, varovalo už Teplárenské sdružení dříve. To jim přece každá komise musí schválit. Po nás potopa.

Jistota oprávněných nákladů a jistota přiměřených zisků tepláren, které něco mají rozpracované, něco snad dokončí, něco možná ani nezačnou… vedou k přesvědčování spotřebitelů, že by se jim na to taky mohli vybodnout.

Velké finále ale může vypadat ještě jinak. Jako naopak velká nejistota. Spotřebitel souhlasí, spotřebitel vydrží, co má taky jiného dělat. Avšak stát, který schvaluje, nakonec také rozhodne. Zainvestované, přestavěné, modernizované, ekologizované, prodražené teplo se zastaví a odpojí. Nejspíš nebude co těžit, nebude čím topit, kouření se zakazuje. Největším problémem jsou lokální topeniště, tak jich se státní dotací vyrobíme o milion víc. V roce 2025 bude planeta zachráněna.