Jeden z Napoleonových důstojníků, už si ale opravdu nevzpomínám který, měl ve své charakteristice: „Rozhoduje se rychle, ale špatně“. Jiří Koželouh, energetický expert hnutí Duha, poskytl do pondělních Hospodářských novin své stanovisko ke zrušení tendru na dostavbu Temelína (Po Temelíně zase v bodě nula, str. 8). Rychlé, aktuální (to se v novinách cení), ale zgruntu špatné.
Pomiňme, že prudký rozvoj obnovitelných zdrojů energie se v průběhu jednání Evropské unie poněkud zpomalil. EU začala reflektovat námitky jak energetických firem – dodavatelů a investorů – tak spotřebitelů, tedy průmyslových podniků a domácností. Současný stav lze popsat zhruba tak, že Brusel vydal jakýsi návrh, diskuse o něm sotva začala. Její výsledek se jistě promítne i do další série oblíbeného českého seriálu Aktualizace státní energetické koncepce (ASEK IV), která v případě uhlí pozvolna ústí do skutečně překvapivého dějového zvratu zvaného Krajské referendum.
Nebudeme zde stručně shrnovat obsah předchozích částí, ale krátkými trailery můžeme nastínit děje příští. Několik tisíc lidí ze severních Čech rozhodne o energetické bezpečnosti státu, surovinové soběstačnosti, platební bilanci a rozpočtech - státním i tuzemských domácností. Slibované desetitisíce pracovních příležitostí vzniknou jen dočasně, v nekvalifikovaných a velmi nízko honorovaných činnostech. Jiné firmy, zaměstnávající desetitisíce lidí v sofistikovaném, energeticky náročném průmyslu, naopak budou propouštět a svou výrobu přemisťovat nebo zcela rušit.
Katarze však nejspíš přijde v novém programu dosídlení severních Čech, kde novousedlíci začnou podnikat v cestovním ruchu a pěstování energetických plodin. V zájmu udržení potravinové soběstačnosti budou vynalezeny čipsy z řepkových pokrutin a trh ovládnou kaše z energetické kukuřice. Takto já vidím vládnutí bez vize a bez programu, vládnutí ve strachu z veřejného mínění a z vrtkavé přízně stranických sponzorů, ve strachu rozhodnout o zásadních záležitostech této země. Kouželouhův článek přesně takový způsob vládnutí podporuje a oslavuje. Už je konec jaderné energie, už je konec energetické koncepce, už je konec uhelného hornictví, jupííí! Nastávají nádherné časy nekonečně dotované energetiky takřka zadarmo. Zrušili tendr na Temelín, energetika je mrtva, ať žije ekoenergetika, yeah!
K samotnému odbornému obsahu Koželouhova článku jen stručně. Tedy: Teplárenské sdružení ČR proti prolomení limitů nic nezveřejnilo. Naopak, teplárny odmítají přejít na zemní plyn a deklarují, že uhlí budou potřebovat a vzdát se ho jen tak nechtějí. Obce do vlastních větrných elektráren neinvestují, nemají co. Pokud některá vlastní větrník postavila, pak jí ho dotuje celý zbytek republiky. Podobné je to s bioplynovými stanicemi. Budují se například na Vysočině, ale zdaleka není pravidlem, že jsou obecní. Báječně prosperují, spalují kukuřici, ale ceny brambor meziročně vzrostly o 40 procent. Všem.
Co se „megaprojektů“ týče, podpora OZE dosáhne investičních nákladů Temelína už za necelé 3 roky a pravděpodobně jej ve svém celku dvojnásobně překročí. Pačesova komise sice došla k nějakým propočtům, sám její vedoucí ale před pár dny v jednom z rozhovorů prohlásil, že ČR může mít docela problém, jestliže produkce elektřiny v jaderných Dukovanech skončí v roce 2025. V době, kdy by se měly také uzavírat uhelné elektrárny, se podle něj takový výpadek úsporami ani vysokým nasazením OZE nenahradí.
Když se přidržíme „literatury faktu“, pak jako nejrozumnější a nejúčinnější je podpora energetických úspor. S těmi pracovními místy a rozpočtovými příjmy však je nutno zacházet opatrně, daňová zátěž na zateplení vychází odhadem přes 60 procent (kdyby mělo být daňových příjmů podle publikovaných odhadů zaměstnanosti, nákladů na zateplení a odhadů příjmů státního rozpočtu skutečně dosaženo). Nicméně právě od energetických úspor a využití tohoto potenciálu by se měly odvíjet další díly seriálu ASEK.
Vyšlo zkráceně v Hospodářských novinách dne 16. dubna 2014
