Rozvoj OZE – jazykový rozbor

Hrozí, že u nás dojde k omezení rozvoje obnovitelných zdrojů a zaostaneme za demokratizací energetiky. To v různých obměnách prohlašují Komora obnovitelných zdrojů a Svaz moderní energetiky.

Hrozba se naplní, pokud budou prosazeny diskriminační podmínky dotací na rozvoj OZE, které hrají do karet velkých společností. A dále, pokud se nezmění zákonná podmínka, podle které nelze stavět fotovoltaické elektrárny na brownfieldech a méně hodnotných zemědělských půdách. Na opačné straně sporu tedy stojí ministerstvo životního prostředí (MŽP) a ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).

Nedejme se mýlit. Nejde tu o demokratizaci ani o rozvoj, nýbrž o 200 miliard korun z Modernizačního fondu. To je celkem jasné většině čtenářů tohoto komentáře. Zaměřeme se však na věci méně zřejmé, ve finále na slovní rozbor.

K prvnímu citovanému sporu jen stručně, moc do toho nevidím. Vyčteno z veřejných zdrojů je patrné, že obě strany mají zájem na možnosti budovat fotovoltaické elektrárny na znehodnocených půdách a zemědělsky těžko využitelných pozemcích. Jde jen o to, jak to formulovat v podmínkách či zákonech (o půdním fondu). Jakýkoliv pozemek je dnes možné, při rozumném zdůvodnění, vyjmout ze zemědělského půdního fondu. Rozmanitost krajiny a místní rozdíly však brání příliš obecnému vymezení nevyužitelných pozemků. Proto je vhodné, aby se postupovalo jmenovitě na základě žádostí.

Nejde o to, že by se na těchto pozemcích nemohly stavět sluneční elektrárny. Jde o to, že nebudou dotovány z Modernizačního fondu. Je-li zájmem MŽP, aby se na bonitních půdách pěstovalo především jídlo pro lidi a žrádlo pro hospodářská zvířata, namísto slunečních elektráren, kukuřice do bioplynových stanic, topolů do biomasových kotelen či řepky do biomotorových paliv, je ostražitost na místě. OZE nechť se bujaře rozvíjejí všude tam, kde nebudou škodit.

Samotné dotace z Modernizačního fondu jsou zajímavější téma. Zdrojem příjmů pro něj jsou peníze z emisních povolenek. Je to mimořádná ekologická daň, placená velkými stacionárními emitenty oxidu uhličitého. „Zaměřuje se na tyto prioritní oblasti: výroba a užití energie z obnovitelných zdrojů, energetická účinnost, zařízení pro akumulaci a distribuci energie,“ praví se v informacích MŽP.

Obě sdružení obnovitelných zdrojů tvrdí, že navrhované podmínky příliš nahrávají velkým energetickým firmám. Ty zde nehodlám ani v nejmenším hájit, na to ony mají jinší páky a jinačí lidi. Dovolím si jen čistě teoretickou úvahu, která mi brání bez námitek přijmout zásady rovnosti přístupu k zamýšleným dotacím.

Byly to právě velké firmy, a převážně v energetice, které Modernizační fond plní svými penězi. Zároveň těmto firmám stále nové limity, standardy a nařízení brání v pokračování jejich podnikatelských aktivit. Přijde den, kdy se politicky rozhodne o datu, ke kterému budou nuceny svou činnost ukončit a svá aktiva odepsat bez ohledu na to, jaká byla jejich ekonomická návratnost, jak byla zisková, jaká je jejich zůstatková účetní hodnota, apod. Modernizační fond jim dává šanci alespoň částečně tyto ztráty nahradit za podmínky, že přejdou na politicky schválený způsob výroby energie, při zachování určité zaměstnanosti a při podpoře regionu, ve kterém působí. A je nepochybné, že určitá část jejich fixního kapitálu, jako jsou pozemky, budovy, technologie, know-how (tedy odborníci elektrotechnici), k tomu bude efektivně využitelná.

Malé a střední firmy, které dosud v energetice nepodnikaly, nemají co modernizovat. Mohou inovovat, zateplovat, zefektivňovat své energetické hospodářství jako spotřebitelé a na to dotace jistě získají, jsou pro to i jiné programy. Ale není důvodu dotovat jejich vstup do energetiky jako podnikatelů, financovat výstavbu fotovoltaiky na brownfieldech a podobně. A nedovedu si ani představit, jak například soukromá mateřská školka nebo tisíce domkařů vstoupí do projektu digitalizace distribuce energie.

Argumentační arzenál zastánců OZE je pozoruhodný, i když celkem jednoduchý. Už název profesního sdružení Svaz moderní energetiky. Vymezuje se vůči „nemoderní“ energetice, a má být jaksi podvědomě zřejmé, o jakou energetiku se jedná. Já si však dovoluji tvrdit, že taková už u nás nepracuje. Nesmí. Každý zdroj a každý prvek elektroenergetické soustavy prošel modernizací, retrofitem, ekologizací.

Další důležitý termín je „rozvoj“. Pokud by šlo o podporu výzkumu a vývoje, ať už OZE, akumulace, vodíkové energetiky nebo inteligentních sítí, bylo by to jasné. Ale z textů vydávaných lobby OZE vyplývá, že jde především o kvantitativní rozmach OZE, vytěsnění jiných zdrojů a jejich likvidaci. Například Svaz moderní energetiky v úvodu jedné ze svých tiskových zpráv píše: „Modernizační fond, který bude sloužit na podporu výstavby nových obnovitelných zdrojů energie nebo zateplování budov, patří mezi základní nástroje vlády pro zajištění potřebného snižování emisí.“ Podle MŽP je „výroba energie z OZE“ jen jednou z priorit fondu.

Nejzáhadnější je snaha o „demokratizaci“ energetiky. Jak správně chápat toto sousloví? Řekněme, že po roce 2000 začala transformace trhu energie do dnešní podoby, kdy si může elektřinu vyrábět kdo chce čím chce, splní-li zákonné a technické podmínky. Zákazník si může vybrat elektřinu od kteréhokoliv dodavatele, obchodníci mohou obchodovat, co jim síly a přeshraniční přenosové kapacity stačí. A i ty kapacity se vydražují na tržním principu. Demokratizace, domníval jsem se počátkem století a myslím si to dosud, by spočívala např.  v tom, že by se majoritní balík ČEZ prodal přes burzu, ne za úplatky předem určenému zájemci (jak se tehdy plánovalo).

Do jisté míry lze pochopit snahu vlády demokratizovat menstruační hygienické potřeby. Ale energetiku? Řízení elektroenergetické soustavy, provozu přenosové a distribučních soustav, technická ochrana rozvoden, transformátorů a vedení, vyrovnávání bilance výroby a spotřeby a vyrovnávání napětí a frekvence v síti – jak tohle souvisí s  „demokratizací energetiky“?

Dnes si opravdu každý domkař, společnost s.r.o., místní úřad nebo škola může postavit sluneční elektrárnu, tepelné čerpadlo nebo větrník. Dostanou na to i příspěvek, když budou šikovní. Nedemokratické na tom může být, že ne každý na to má. Vhodný objekt, pozemek, peníze. Je-li cílem zajistit zájemci i tyto zdroje, pak ovšem nejde o energetiku, ale o socialismus.

(V jedné internetové diskusi k článku o dostavbě Dukovan jsem se dočetl, že jaderná energie je poněkud nedemokratická...)

„Modernizační fond je klíčovým nástrojem evropské politiky s názvem Čistá energie pro všechny Evropany. Slovo ‚všechny‘ odkazuje na princip demokratizace energetiky. Decentrální charakter OZE umožňuje občanům, malým a středním podnikatelům, obcím a energetickým komunitám, aby se zapojili do výroby (a spotřeby) obnovitelné energie. Úsilí Komory OZE o to, aby velké elektrárenské firmy neměly přednost v čerpání peněz z Modernizačního fondu, je ve skutečnosti zápasem o energetickou demokracii”, uvedl Martin Bursík, nezávislý konzultant (ajaj!) pro energetiku (ajajajaj!)  z Komory OZE.

Stát by neměl zopakovat chybu jako před deseti lety, která pověst obnovitelných zdrojů na dlouhou dobu pokazila tím, že je svěřila do rukou velkých energetických společností, pokračuje prohlášení Komory OZE. (Která ovšem zároveň bojuje proti MŽP za ty brownfieldy a zemědělskou půdu, aby šlo stavět efektivní velké solární parky.)

V roce 2005, když se příslušný problematický zákon o podpoře OZE schvaloval ve sněmovně, byl Martin Bursík předsedou Strany zelených. V roce 2006, kdy zákon vstoupil v platnost, se stal poslancem a členem jejího výboru pro životní prostředí. Od ledna 2007 do května 2009 byl místopředsedou vlády a ministrem pro životní prostředí. Měl tedy dost možností chystanému solárnímu tunelu do peněženek spotřebitelů a státního rozpočtu zabránit. Ale ani on, ani žádná ekologická organizace, nedutaly. Nedutají dodnes.

„Z nové, obnovitelné energetiky by měli profitovat ti, kteří poblíž budovaných zdrojů žijí. Obnovitelné zdroje vlastněné podnikateli, obcemi či občany pomáhají udržet peníze v regionech a vytvářejí lokální pracovní příležitosti. Neodtékají na účty energetických společností,“ tvrdí Komora OZE.

Stručně: každý má nárok na svou elektrárnu a stát povinnost mu na ní přispět, aby peníze za elektřinu neodtékaly na účty elektrárenských firem. Nejen to. Z veřejných peněz se má každému zájemci pořídit zařízení, díky němuž bude podnikat tak, že má zajištěný odbyt produktu, návratnost investice a přiměřený zisk. Tomu se říká rozvoj a za to se musí bojovat. Trochu děsné, že?

Ekologisté budou ještě argumentovat tím, že OZE jsou dnes nejlevnějším energetickým řešením, které dává nejlevnější elektřinu. Snesou vám k tomu dlouhou řadu expertních analýz a vědeckých studií. Zbývá odpovědět na otázku, proč nákup takových zařízení dotovat?