Krátké zprávy z ekologie

Ne každá elektrárna zabíjí. Hodina Země byl možná nácvik. Povrchová těžba uhlí je ekologický problém, ale možná stojí za to. To jsou mé tři postřehy z krátkých zpráv minulého týdne.

Výběrové vraždy
Ve třetím letošním čtvrtletí bude ukončena rekonstrukce hnědouhelné elektárny Ledvice. Má zde pracovat jeden výrobní blok o výkonu 770 MW. ČEZ, který elektrárnu provozuje, investoval do obnovy zdroje ze 60. let celkem 30 miliard korun.
Zprávě citelně chybějí vědecky podložené údaje Greenpeace, kolik lidí ročně tato elektrárna zabije. Připomeňme, že v případe elektrárny Chvaletice (800 MW), kterou od ČEZ koupila Severní energetická a jež rekonstrukci „ekologům navzdory“ teprve plánuje, má jít, podle Greenpeace, o 72 mrtvých ročně.

Hodina Země nebo nácvik?
Největší celosvětový happening (událost) Earth Hour (Hodina Země) se uskutečnil v sobotu 28. března (Den učitelů) mezi 20.30 a 21.30 hodinou místního času. Oslavy proběhly asi tak, že zhasly obce, kulturní památky, podniky, domácnosti i jednotlivci po celém světě na hodinu své osvětlení. To vše ve snaze upozornit na snahu o lepší ochranu životního prostředí a probíhající globální změny klimatu. Do tmy se údajně mělo ponořit ponoří přes 7000 měst ve 162 zemích planety. Akce se každoročně účastní nejznámější kulturní památky světa jako například Eiffelova věž v Paříži, londýnský Big Ben nebo Opera v Sydney.
Význam happeningu by však výrazně vzrostl, kdyby se v onu šťastnou hodinu vypnuly klasické a jaderné elektrárny a naopak se rozsvítilo vše, co může. Aby se prokázalo, že obnovitelné zdroje na to mají. Ale třeba se mýlím. Třeba je Hodina Země ve skutečnosti globální nácvik stoprocentní nezávislosti na špinavé fosilní energetice.
Den učitelů se v ČR slaví od roku 1955. Datum bylo zvoleno ve výroční den narození Jana Amose Komenského.

Lidé chtějí uhlí, i když vědí, za jakou cenu
Agentura Phoenix Research položila 6 otázek 1022 respondentům na téma prolomení těžebních limitů v severních Čechách. Výsledek ukázal, že polovina respondentů si nepřeje definitivně odepsat dostupné zásoby uhlí. Dále 77 % občanů by podpořilo zrušení limitů, pokud by se tím snížily ceny elektřiny a tepla. Zároveň si však 56 % dotázaných uvědomuje, že uhlené dolování vážně poškozuje životní prostředí.
Výsledek lze interpretovat třeba tak, že mít vlastní energetickou surovinu považuje nejméně polovina obyvatel za výhodné a třeba i bezpečnější, než závislost na dovozu. Významnou roli sehrávají také obavy před růstem životních nákladů. Životní prostředí není lidem lhostejné, ale zdá se, že v případě povrchové těžby hnědého uhlí by jeho zhoršení (event. dočasné zhoršení) akceptovali jako náklady na odvrácení výše citovaných obav.