Energetické mýty II

Obnovitelné zdroje energie (OZE) zlevnily elektřinu. Udivující na tomto výroku není jen jeho nepravda, ale především to, že kromě ekologických aktivistů jej používají i vzdělaní vědečtí pracovníci z věhlasných univerzit.

Současně od spotřebitelů, tedy především od průmyslových podniků, a nejen českých, ale i německých, slýcháme, že v důsledku vysokých cen energie  ztrácejí konkurenční schopnost na mezinárodních trzích, že budou muset přemístit výrobu do levnějších zemí, apod. Německo dalo svým firmám zvláštní úlevy v poplatcích právě za OZE. Ze strany domácností pak můžeme číst studie o rozmáhající se „energetické chudobě“. Jak je to tedy doopravdy?
Ceny elektřiny na volném trhu skutečně klesají. V roce 2008 se pohybovaly mezi 60 a 90 EUR/MWh (1622 až 2433,6 Kč/MWh), od roku 2012 klesají až k současným zhruba 31 EUR/MWh (838 Kč/MWh).
Zásadní problém je v tom, že elektřina z OZE tímto volným trhem neprochází a tedy nepodléhá jeho cenovému vývoji. OZE se nebudují proto, že by elektřiny byl či hrozil nedostatek, ale z důvodu politického rozhodnutí. Jejich produkce je povinně odebírána do rozvodných a distribučních soustav bez ohledu na spotřební diagramy za pevně stanovené ceny. A spotřebiteli je tato produkce povinně nakupována. Nejedná se tedy o běžný tržní vztah nabídky a poptávky, nýbrž o direktivní dodavatelsko-odběratelský systém. Elektřina z volného trhu pak už jen dorovnává skutečnou spotřebu (či naopak přebytky) energie v síti. Dodávky zdrojů, které se burzy účastní, tak mohou být nadbytečné. Paradoxně se ale soustavy bez nich neobejdou, protože zajišťují stabilitu (řiditelnost) sítě, bezpečnost a kvalitu dodávek energie.
Spotřebiteli povinně placený příspěvek na OZE, který se kromě jiných poplatků připočítává ke konečné ceně elektřiny, činil u nás před 6 lety 52 Kč/MWh, v roce 2013 to bylo již 583 Kč/MWh. Na roky 2014 a 2015 Energetický regulační úřad zastropoval příspěvky na OZE na 495 Kč/MWh. Pokud bychom tuto částku připočetli k cenám elektřiny na volném trhu, dostali bychom se k 1333 Kč/MWh (49,3 EUR/MWh), tedy zhruba na úroveň burzovních cen z let 2009 až 2012. Hranice kolem 50 EUR/MWh je také často zmiňována elektrárenskými výrobci jako hranice rentability pro výstavbu nových klasických zdrojů. Protože však tyto zdroje (na uhlí, zemní plyn, jaderné a vodní elektrárny) nejsou dotovány, neexistuje povinnost výkupu jejich produkce a nemají úředně stanovené pevné ceny, nýbrž naopak jsou enormně zdaňovány (povinností kupovat emisní povolenky, zatížením uhlíkovými daněmi, aj.), nevyplatí se je stavět a v případě plynových elektráren ani provozovat.
V posledních dvou letech v ČR ceny elektřiny mírně klesly. Stalo se tak částečně díky zlevnění cen elektřiny na volném trhu, ale také (a možná především) opět administrativním rozhodnutím, totiž zásahem Energetického regulačního úřadu. Ten kromě příspěvků na OZE snížil ještě poplatky za přenos, distribuci a za práci Operátora trhu s elektřinou.
Ještě poznámku k energetické chudobě domácností. Tvrdými daty ji nelze doložit, spíše je zatím signalizována v různých průzkumech. Od Českého statistického úřadu však víme, že ceny energie (nejen elektrické) rostly nejrychleji z položek spotřebního koše. Ten jako celek (tzv. index spotřebitelských cen) stoupl od roku 2009 na ceně jen o přijatelných 8,8 %, zatímco energie vystoupala o 10,1 % i po započtení nedávných poklesů. Od roku 2004 rostly ceny energie skoro třikrát rychleji (o 67,6 %) než index spotřebitelských cen (25,4 %). V letech 2011 až 2013 klesly disponibilní příjmy domácností celkem o 5,2 procenta. Ani jejich opětný přírůstek o 2,4 % v minulém roce nevyrovnal jejich předchozí propad.
A teď věřte vědcům.