Energetické mýty I

V odborných kruzích i v lidových diskusích o budoucnosti české energetiky, zejména o limitech těžby hnědého uhlí, se pravidelně opakuje několik mýtů a zjednodušených informací vytržených z kontextu.

Nepochybně takové ne-informace ovlivňují i rozhodování v politických sférách. Nemyslím si, že by odpovědné vládní osoby vysloveně naletěly nějakým výmyslům, ale mohly by podlehnout dojmům a emocím občanů, kteří jsou takovým informacím vystavováni. Přestože se rozhodně nepočítám mezi ekologické ani báňské experty, pokusím se postupně několik takových jednoduchých „pravd“ v krátkém cyklu trošku zkomplikovat.
Motivem k tomuto předsevzetí byl komentář odvysílaný před časem Českým rozhlasem. V něm je těch jednoduchostí opravdu hojně a neobjevily se, bohužel, ojediněle. V úvodu autor Jakub Šiška charakterizuje schválenou aktualizaci státní energetické koncepce jako „logiku“ vládního rozhodnutí: buďto jádro, nebo uhlí. Už to je nesmysl, ale teprve takový rozcvičovací. „Je to stejná logika, jaká stála na počátku devadesátých let za rozhodnutím dostavět Temelín. Nová jaderná elektrárna umožní zavřít uhelné elektrárny na severu Čech a zastavit devastaci tamní krajiny. Dopadlo to tak, že reaktory běží, žádné uhelné elektrárny se neodstavily a malé Česko patří k největším vývozcům elektřiny v Evropě,“ tvrdí Šiška.
Ve skutečnosti byly odstaveny uhelné elektrárny s cekovou kapacitou 2020 MW, tedy o málo větší, než tehdy měly oba nové bloky v Temelínu. Jmenovitě výrobní bloky v elektrárnách: Prunéřov 1, Tisová, Tisová 2, Tušimice 1, Hodonín, Počerady, Ledvice, Poříčí a Mělník 2.
„Výhodné je to pro ČEZ, ale daňový poplatník za to podle údajů ministerstva životního prostředí platí dvě miliardy korun ročně,“ pokračuje J. Šiška. Číslo se má vztahovat k roku 2010. Nepodařilo se mi údaj dohledat, nevím tedy, jaké výdaje ty dvě miliardy mají obsahovat, ale pochybuji, že je pravdivý. Jen za emisní povolenky (tedy dohromady pro elektrárny i teplárny) dodavatelé energie zaplatí zhruba 17,9 mld. Kč ročně (podle odhadu MŽP), což jde k tíži odběratelů této energie (většinou spotřebitelů elektřiny a spotřebitelů tepla z centrálních zdrojů). Z tržeb za emisní povolenky se dotují úsporná opatření a výměny kotlů těch spotřebitelů, kteří jsou dotováni už tím, že nejsou nákladům za povolenky za výrobu tepla vystavováni. Připomeňme, že na podporu programu Zelená úsporám bylo uvolněno 1,9 ml.d Kč z tržeb za povolenky a připomeňme, že za obnovitelné zdroje zaplatili jen loni spotřebitelé (všichni) navíc zhruba 43 miliardy korun.
„Trendy posledních let u nás i v dalších zemích ukazují, že ekonomický růst a spotřeba elektřiny spolu vůbec nesouvisí,“ míní dále J. Šiška. Otázkou je, čemu říká „poslední léta“. Až do konce hospodářské krize v roce 2012 spolu spotřeba elektřiny a hospodářský růst souvisely velmi těsně. Teprve poslední dva roky se růst hrubého domácího produktu pohybuje rychleji, než růst spotřeby elektřiny. Odborníci však očekávají, že spotřeba elektřiny znovu poroste, mj. proto, že elektřina začne nahrazovat jiné energetické zdroje, např. benzín v automobilech. „Evropa se topí v přebytcích elektřiny, jejíž spotřeba klesla na úroveň roku 1990,“ snaží se potvrdit své vývody autor komentáře. Ani to však není pravda. Neklesla spotřeba elektřiny, ale energie, kterou Eurostat měří jako spotřebu primárních energetických zdrojů přepočtených na ekvivalent energie v tuně ropy (zkratka toe). Je to důležitý detail, protože odráží například i snížení spotřeby paliva u automobilů, nikoliv spotřeby elektřiny. Pro zajímavost – výroba elektřiny v EU se mezi léty 1997 a 2013 zvýšila o 14,6 %, spotřeba o 18,9 % (podle Energostatu).
„Německo zavírá uhelné i jaderné elektrárny jednu za druhou,“ prohlásil J. Šiška. Původní dohoda o odstavování jaderných elektráren z roku 2000 a novela z roku 2010, která naopak prodlužovala životnost jaderných bloků o 8 až 14 let, určovaly, že by do letoška mělo skončit přibližně 3000 MW instalovaného výkonu z celkových zhruba 22 tis. MW. Bylo to rozhodnutí politické, motivy nebyly ani technické, ani environmentální, ani tržní (že by byl elektřiny nadbytek). Po havárii ve Fukušimě však novela byla z politických důvodů téměř anulována, takže k letošnímu roku zůstává v provozu nějakých 13 tis. MW. O odstavování uhelných elektráren v Německu za této situace nemůže být řeči.
„Na ministerstvu průmyslu a obchodu jako by se zastavil čas,“ uzavírá komentátor Šiška svůj příspěvek. Na jeden sotva minutový komentář je těch nesmyslů docela dost. Jako by si editoři v Českém rozhlase za naše koncesionářské poplatky vybrali dovolenou všichni naráz. Nebo naopak – mají pohotovost, když má prý ministr Mládek teď ty potíže s komunikací?