Dvojitý Nelson

Ještě před měsícem se riziko pandemie nemoci covid-19 jevilo jako riziko hospodářského růstu méně naléhavé mezi ostatními. Nyní již hrozí spuštěním recese hlubší než té, která postihla svět v roce 2008 a dvou letech následujících.

Evropě hrozí, že krize bude prohloubena a prodloužena v čase programem Evropského zeleného údělu.

Připomeňme, že loni české národní hospodářství zvýšilo svůj výkon o 2,4 %, překvapivě o trochu více, než se čekalo. Pro letošní rok vycházely prognózy růstu mezi 2 a 2,7 procenta.

Nyní už vidíme, že nejen v celé Evropě je ochromen život společenský i hospodářský. Jednotlivé národní vlády se soustředí na udržení zdraví obyvatel a ještě nepočítají, kolik to bude stát a kolik na výrazném zpomalení jejich ekonomiky ztratí. Analytici banky Reiffeisen k 18. březnu vydali následující prognózu: „Eurozóna dosáhne ekonomického dna ve druhém čtvrtletí tohoto roku. V tomto období by měla zaznamenat mezičtvrtletní propad (hrubého domácího produktu) o zhruba 7,5 %. Avšak poté, co nákaza dosáhne vrcholu a počet nově nakažených začne klesat, by mělo dojít k poměrně rychlému opětovnému nastartování ekonomické aktivity. /.../ Pro Českou republiku největší negativní dopad odhadujeme na druhé čtvrtletí, kdy by se měl HDP propadnout mezičtvrtletně o zhruba 8-11 %. Avšak obdobně jako v eurozóně očekáváme i v ČR výrazné oživení pro druhou polovinu 2020. Omezení, způsobující zpomalení či dokonce zastavení ekonomické aktivity, budou zrušena stejně rychle, jako byla zavedena. Tento šok by pak neměl mít v ekonomice dlouhého trvání, a proto by se měla znovu svižně rozjet. I tak očekáváme, že celkově za tento rok by česká ekonomika měla propadnout o 5,2 %, což je o půl procentního bodu více, než v krizovém roce 2008.“

Není to lepší než před 10 lety

Prognóza je postavena na rychlém oživení po odeznění pandemie. To však nemusí nastat. Dnešní situace je v mnohém horší než tenkrát, a to jak v Evropě, tak v tuzemsku.

Česká republika je v absolutních číslech zadluženější a její mandatorní výdaje jsou mnohem vyšší než před 10 lety. Přestože naše ekonomika osm let rostla, nepodařilo se vytvořit žádné rozpočtové rezervy, respektive, pokud byly, tak byly rozpuštěny. Nepodařilo se vytvořit jediný přebytkový roční rozpočet.

Letošní státní rozpočet je postaven na předpokladu tříprocentního hospodářského růstu s tím, že parlamentem schválený celoroční schodek nesmí překročit 40 miliard korun. Už v únoru byl ale v deficitu kolem 27 mld. Kč, nejhlubším v tom měsíci od roku 2012, a to ještě bez vlivu pandemie covid-19. Schodek státního rozpočtu v krizovém roce 2009 činil 192,4 mld. Kč, schodek rozpočtů měst a obcí 25,9 miliardy korun, při poklesu HDP o 4,9 procenta. Žádné mimořádné úlevy a pomoci firmám, živnostníkům ani občanům na státní útraty se tehdy neprovozovaly.

Evropská unie na tom není o mnoho lépe. Příčiny krize z let 2008 až 2010 nebyly vyřešeny, pouze byly potlačeny její projevy. Jediné Německo z rozhodujících ekonomik regionu dokázalo uskutečnit reformy a vytvořit a udržet přebytkové hospodaření. Další problémové státy Řecko, Itálie, Španělsko nebo Francie se v řešení příčin krize nepohnuly o píď. Je tedy celkem pravděpodobné, že k obtížím způsobeným novým koronavirem se připojí resuscitované symptomy finanční, úvěrové a hospodářské krize z přelomu desetiletí.

Můžeme informovaně doufat, že tyto symptomy byly konkrétně v České republice slabé a že kromě chronických problémů se státním rozpočtem, předlužením domácností a investiční bublinou na trhu bydlení už o mnoho více těch kostlivců ve skříni naše ekonomika neskrývá. Ale ani tak nebude tuzemské hospodářství ve snadné situaci. Záleží na tom, jak dlouho karantény a další opatření, respektive stav nouze, potrvá. 

Čím hůře, tím lépe

Je chvályhodné, že státní správa vyvíjí snahy pomoci lidem ekonomicky i sociálně. 

Proti tomu však sílí riziko politického převratu, po němž by následovalo odebrání základních lidských práv a občanských svobod, likvidace podstatné části funkční ekonomiky, ztráta obchodních kontaktů Evropské unie se zeměmi mimo EU a zavedení přídělové ekonomiky.

Jen krátce před příchodem pandemie nemoci covid-19 představili předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, místopředseda komise Frans Timmermans a nezávislá švédská aktivistka Greta Thurnbergová návrh nařízení o dosažení uhlíkové neutrality EU do roku 2050, tzv. uhlíkového zákona. Jeho účelem je omezení politické plurality a svobodných voleb. „Klimatický zákon převádí náš politický závazek do práva a my se jím nevratně vydáváme na cestu k udržitelnější budoucnosti... Udává směr naší strategii zeleného růstu a zaručuje, že přechod bude postupný a spravedlivý," řekla Leyenová.

Pokud by zákon začal platit, znamenalo by to, že ať by v příštích volbách do Evropského parlamentu zvítězily jakékoliv politické strany a proudy, zelená politika bude vždy dále uplatňována. Podobně, jako v ČSSR sice probíhaly parlamentní volby, ústavním zákonem však vždy byla zaručena vedoucí úloha komunistické strany, a tedy „nevratně“ cesta k socialistické budoucnosti.

Zákon už jen ze své existence a definice by také umožňoval trestat jeho nedodržování. To by probíhalo na základě rozhodování Evropské komise s vyloučením vlivu členských států. „Někdo bude muset říci, jestli jsme na správné cestě (k neutralitě), a podle mě to nejlépe udělá komise," vysvětlil návrh Timmermans.

Evropská komise přislíbila uvolnit mimořádně ze svého rozpočtu 37 mld. EUR, z toho více než 1 mld. EUR pro ČR, na pomoc podnikům sanovat ztráty způsobené pandemií nemoci covid-19. Bude však muset zároveň řešit výjimky z platného zákona proti státní pomoci soukromým firmám. Hrozí tak, že pomoc bude schválena pouze pro podniky a obory, jejichž činnost bude v souladu s politikou klimatické neutrality. Firmy, jejichž produkty budou shledány jako „dlouhodobě neudržitelné“, by mohly být z podpory vyloučeny, a to nejen z podpory „unijními“ penězi, ale i z podpory z vlastních zdrojů členských států.

„Premiér Andrej Babiš a záhy i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček využili vzrušenou situaci kolem epidemie koronaviru k útoku na Green Deal. /.../ Místo investic do modernizace ekonomiky skrze Green Deal chce evropské peníze využít na podporu firem, které se ocitly vlivem koronaviru v potížích,“ napsala Anna Kárníková, ředitelka Hnutí Duha, nedávno do Lidových novin. „Stavět proti sobě dlouhodobou transformaci ekonomiky a krátkodobou injekci do ohrožených firem je nesmysl,“ vyhlašuje Kárníková v gottwaldovském stylu. Je za tím jasná výzva nechat podniky a podnikatele ideologicky nevhodné na důsledky koronaviru prostě vychcípat a podpořit jen ty, které politiku klimatické neutrality budou (asi) naplňovat. Selekcí má být pověřena Evropská komise prostřednictvím mechanismu taxování. Téměř s jistotou už lze ale nyní odhadovat, že mezi nežádoucí obory budou patřit výroba dopravních prostředků, doprava, letectví, podstatná část zemědělství a potravinářského průmyslu, velká část služeb, zejména souvisejících s turistickým ruchem (doprava, ubytování, stravování), a řada dalších.

Mezi tím česká vláda vyhlásila několik programů na pomoc nemocí postižených podniků, ale i malých firem a živnostníků formou dotací, dotací úvěrů a záruk za půjčky. Mělo by jít v součtu o masívní částky a ministerstvo financí vydalo zprávu, že navrhne prohloubení letošního schodku až na 200 miliard korun.

Tyto pomoci ale bude nutné nějakým způsobem v nějakém časovém horizontu zase vracet. V současné době ve většině evropských zemí platí výjimečný nebo nouzový stav. Je omezen volný pohyb osob, platí zákazy shromažďování, apod. Situace svádí k tomu pod nejrůznějšími záminkami tento stav prodlužovat, případně omezování občanských svobod ještě prohloubit. Evropa je nyní tak blízko komunistickému převratu, jako bylo Československo v letech 1946 až 1948, a to včetně důsledků, které tento převrat naší zemi způsobil, což obnáší i zavedení nedostatkové, přídělové ekonomiky.